NEHEZKÉ PSANÍ
Mé psaní bude nehezké. Nesnáším tyhle ty muže,co s první hvězdou začínají lkát své písně k nerozehnání. Pak ostré hřeby a klíny, hebkými tahy po studeném stehni, zatloukají do hlavy. Jejich něžné násilí; úder za úderem, který žena vítá, aby pak nad ránem, hlídajíc jeho a své teplo,tahem ruky po loži pekelném zjistila, ze je sama.
Noc na Tvých rtech
Noc neutichá a kape po kapkách,
je spavá,
přesto bdí.
Doba života touhy polštářků mých prstů,
Ostravo
I přečkám já cest vzdechy,pro tmavé nebe nad hlavou,pro to bytí tam kdesi,pro tu lásku toulavou. Do ucha strasti strun a hlasu,když neslyším tak uvidím,uvidím tu všechnu krásu, tu co dlaní hladit smím. Řeč je jen služkou myšlenek,tak Tvé činny vyzvedám,v místě černé půdy uliček, zde své stopy ponechám. .
Košt
Abych z Tebe upila, nepiji. Načnout Tě za střízliva. Dotknout se rty,přivonět si. Opatrně chutnat; sát.
Krysař z Jakubské
Na Jakubské šíří se flétna,zvuk k odpustku láká. Za obžerství, co kolem pospíchá,za nenávist, co lidem tělem proudí,za smilstvo, co třpytí se penízem; do slepoty. Desetikoruna v misce od hladu. .
Elegie z katedrály sv. Bartoloměje
Mezi výboji válečnými,
v nerozumných mírových misích
ukládám své plody nejistých budoucností;
plody smožnou retardací
Materiální nevděk
Do Tvého pohledu hodil jsem poslední desetikorunu. Přál jsem si, aby vykřesala hřejivou jiskřičku. Kopeček zmrzliny nestekl. .
JAK KŘIČET BEZ POSTIHU
Na nádraží já a láhev fanty;dohnané do prázdnoty. S bezedným nádechem křičet do ledových stěn. Tak prásknout s ní o zem a nechat jí zpívat svou skelnou píseň. Se střepem v dlani vzlyknout si;cítit se úplně normální.
Obnažená za hradbou
Zpřerážené kostidovedly mě k tvému tělu blíž. Pátravá slova a kalhotky odhozené na cestu. Dráždivé výkřiky chtivé kundičky;silon v cár změněný. Šaty a drahý parfém.
Nos dres svého nepřítele
Bledá slečna na zábradlíchtěla by svým narcisůmna záda napsat: Tulipány.
S ČÍM PŘICHÁZÍ NOC
Chtěla by rodit s úsvitem,aby darovala den. Děsivě vyprávěla o noci;v tichosti nechala je snítRozkřehlé touhy.
VYSOKÉ VEDENÍ
Pohladím tě tak,že budeš syčet bolestí;s myšlenkou na pepřový sprej,který jsi nechala doma. Pouhým slovem povedu tvou ruku,přímo tobě samé do rozkroku. Uděláš se, tak poznám, že máš strach. Odlesk tvých očízmatním kalným semenem.
Baobab
Mezi stehny rozkvetl lotosový květ.
A ty, směšná zkušenosti,
chtěl jsi jeho nektar sát hned.
Jako nejapné zvíře,
O SCHRÁNKY SE NESTARÁM
Po orgasmických výstřicích,až odejdu,neciť ke mě zodpovědnost. Musela bych se ve stejné vazbě starat o čokoládu. Až zavřu dveře,umýj si žalud a prosím, nepiš mi. Všechny moje pocity,vášnivé snažení,dary tvým úderům,nepatřily tobě.
ÚKLID
Doby sounáležení;kdy leželi jsme spolu,seškrabuji v našich pokojích. Z držáků na kartáčky. Ze strun kytary. Z poliček skříní.
Sprcha
Sundávám své brnění před denní očistou. Šaty; jako bych odhodila kus své soudnosti, svou čest věším na háček, zatvrzelost háži na zem. Prameny lítosti skrápí mé tělo, tečou proudem a střídají vřelost. Opisují obrysy, obrysy mých činů.
NEDOKONALÉ VYSTUPOVÁNÍ
Uzavírám kapitolu mého života,
podobna vystupojícímu skřípnutému v dveřích autobusu
- s touhou být venku
-s bolestí uprostřed (v sobě)
Kopějka, mé malé málem nic
Chtěla bych být noční můra v Tvých snech;ráno se změnit v motýla. Otřít Ti smrtelný pot. S práškem na kůži zvrhnout se v den. .
Mé vlasy na Tvých ramenou
Maluji si své malé výhry, co jsem si vysnila. Odpověď nacházím v černé tuši. Vše ukryto pod těžkými mraky, co háky jsem přitáhla,nevím jak, jen Ty to asi říkáš.
Chystám se na vyhnanství; otevřená náruč, slzy vpité v látce, která je vyvolala.
Fishing, fishing! Don´t sleep!
Lidem se ruce poutají, lepí ústa.
Podkopnutí, zvrhlí na kolena; nohou.
Zapadlé pohledy do nepřítomnosti; všech.
Touha být jiným.
Krabice
Koupila jsem si skládací placku, víš, tu papírovou, co v obchodech mívají. Ve vlnách vlastního stesku, ruce mé krabici z ní dělají. Pak na ni píši slova; omyl, ne potají. Na každou stranu, jedna heslovitá žaloba.
Ploskaté to je
Já bych chtěla na Antarktidu, lovit mrože, stavět si iglu ve vaťáku ze SSSR lízat ruskou zmrzlinu.
Dny
Jako hruška kde červík vrtá- vrtá stále,jako shnilá hruška padlá k zemi,cítím se já dále.
VULKANIZACE
Já dušená ve větraném pokoji děkuji. Děkuji, havraním vlasům. Šťastná z proudu a pelu uvízlého v nich. Bez konstrukce a s balonkem helia (který umí dělat fobie)je snadné se vznášet.
ŠALINA Č.3, 5:33
Hukot šalin,rozespalé snění artistů. Hov(r)or o tom jak "MĚ MLÁTÍ. "Lampy slabě svítí v ranním rozbřesku,chystají se ke spánku. Umělý stín bezzemka,co s dlouhým klackem hledá štěstí:3 koruny v zelené krabici s nápisem SKLO.
Kapesník
Našla jsem pod polštářem Tvůj kapesník.
Povídal mi jak mu chybíš, jak má rád to Tvé objetí, i když třeba pěvně přitisklé k nosu; rozumíme si.
Vyprávěl mi pohádku pro malé usmrkánky, řekl ji jen do půlky; mrška.
Zbytek jsem si měla nechat dozdát.
DOTEKY; KULATÉ A DÍRKATÉ
DOTEKY; KULATÉ A DÍRKATÉ
Další čtyřhranná středa. Zanedbaný pokoj, já i ty.
Bezedné černé večery; připomínají mi saze. Zničily mi život.
Předurčena k podobným zánikům jako Atlantida
Předurčena k podobným zánikům jako Atlantida
Jsem tady, prej pro své blaho, pro své slzy, které mi tenkrát tekly i ze zápěstí.
Proležená matračka, polystyren na zdi a tlumené výkřiky; někdo vedle kopuluje se satanem. Mně stačí málo. Můj poklad.
Vyznání
Chybíš, bůhví proč jsem si vzpomněla na poslední hodinu matikyruce od křídy a vůně čaje. Tak to neznám. Nepřítomný pohled, však křičím přítomností. Ruce, rakoviny a krátké sukně (co koušou).
Svodidla
Nemám chuť na tu vaši hranou bezednou lítost. Odpuzují mě vaše pátravé pohledy a spíš pálí než hladí mě vaše dotyky na mé kůži. Už ani naposled neohlédnu se, snad pro víru, že na tebe rychleji zapomenu. A nebudu křičet, nemám na to sílu.
VYSTIHUJI
Ty zčernalá postavo neštěstí.
Ty blude mlátící do pěstí.
Ty milovníku spánku,
zosobněná nenávisti bdění.
VYPLÁCHNUTÍ
Další děsivej den. Jaká hrůza mě naplnovala při pomyšlení že to jednou příjde, a teď, když to tak naléhavě ulpělo na mé kůži teprve chápu všechny ty barvy ve kterých jsem to vídávala. Přišla jsem domů; aspoň vyčistit si zuby pro dobrej pocit. Po tom co jsem dneska vypila bych si je vlastně mohla vypláchnout čímkoliv.
SOUDCE
A dneska jsem soudcem já a ty mým souzeným. Jsem na Tebe tak hodná. Dneska soudím já, a klepu o stolík a jsem na Tebe tak hodná. Dneska mám těžký talár, přes který nepronikne žádný cit přesto jsem na tebe tak hodná.
TVÁ ZÁDA
Možná někde v koutkuv kroku neuskutečnělémnesnáším Tě. A tak nevím,zda bát se mám,že jednou. kvůli kroku, nůž ti v záda dám.