Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
Autor
maple6
Byl večer. Zalehl jsem a zavrtal do svého pelíšku.
Nejednou slyším ohromný řev. Vylezu z postele a vyjdu na palubu Titaniku. Paluba je nějak nakloněná. Loď se zřejmě potápí. Je mi hrozná zima. Nebylo zrovna vhodné vylézt ven v noční košili. Najednou je mi nádherné teplo, protože mám na sobě kožich.
Snažím se zjistit, co to křičelo. Podívám se a vidím malého chlapečka ve značně velkém kabátě. Vezmu ho a sednu do luxusního auta a ujedu z potápějící se lodi. Řítíme si to ulicemi Prahy. Je šťastný, že je v tak drahém autě. Pořád otevírá a zavírá zadní okénko mého vozu, které je na elektrický pohon.
Zastavím. Semafor ukazuje červenou. Kouknu se na oblohu, která začne zářit ryze zelenou barvou. Náhle mi někdo otevře dveře mého vozu.
„Tady agent Mulder a tohle je Skaliová. Policejní zásah, pučíme si vaše auto.“
Vystoupil jsem a díval jsem se, jak mé krásné BMW narazilo do protijedoucího kamionu. Naštěstí agenti přežili.
„Nechceš něco k jídlu?“ zeptal jsem se chlapečka.
„Jmenuji se Tom Sayer. Dal bych si Cheesburger a CoCa Colu.“ odpověděl klučina. Šel jsem tedy do MC'Donaldu. Chlapec chroustal „číze“ a hltal Colu jako kdyby týdny nejedl.
"Dáš si ještě kolu?“ ptal jsem se
„Ano.“ odpověděl.
Koupil jsem mu kolu a šli jsme před restauraci.
Jdeme ulicí. Tom srká z kelímku poslední kapičku černé (pro někoho) chutné tekutiny. Najednou slyšíme obrovské rány. Jakoby dopady nohou obrovského stvoření. V tu se před námi objeví King Kong. Koukám na něj, on kouká na Toma. Tom kouká na hezkou paní vedle něj. Kong se proti nám rozeběhne. Ze všech sil se snažím uniknout, ale nejde to. Tom už je někde ve vedlejší ulici. Já stále stojím. Rád bych utekl, ale nejde to. Nohy jsou těžké. Naposledy polknu. Kong po mě natahuje tlapu.
Najednou se ze tmy vynoří chlapík v červené kombinéze. Chytne mě, vypustí pavučinu a rázem letíme nad noční Prahou. Ještě koukám,jak si Kong svoji přebytečnou energii vybíjí na Národním muzeu.
„Mé jméno je Spider-man.“ představuje se mi můj zachránce. Ale mě to je jedno.
Najednou mě obklopí takové krásné blaho a teplo. Najednou se probudím a mám ruku v nočníku. Pryč je nádherný kabát, pryč je Spider-man. Já se probudím do krásného rána. Přes povolené žaluzie mě štípe sluneční svit. Je ráno a já po mém nočním dobrodružství musím do školy.