ON A ONA aneb: Jak si žijí s fantazií

Spodní proudy - k nevíře ...

NEVĚŘ POŠTĚ. OSEDLEJ KOŠTĚ A NABRUS SI VIDLE. UŽ NECHCI BÝT SÁM NA SVÉM BIDLE. STÁHNI SI MĚ JIMI Z NĚHO JAKO OSTŘÍŽ VLAŠTOVKU ZA LETU STŘEMHLAVÉHO, JAKO ROMEO Z BALKÓNU JULII Z RODU KAPULETŮ. A PŘIPRAV SI HODNĚ SLIN, AŤ JIMI SPLÁCHNEŠ HŘÍCHY ZE VŠECH MÝCH VIN, KTERÉ PLNÍ PLÁTNA KIN TVÝCH OČÍ, VE KTERÝCH SE CELÝ MŮJ TVOU KRVÍ A MOČÍ JEŠTĚ NEPOZNAMENANÝ SVĚT BLÁZNIVĚ TOČÍ. Čas k čarodějným rejům ještě zbývá však nezazlívám vášeň v tobě která se probouzí i uvnitř mého těla když moje oči hladíš písmenkama že už snad brzy nebudu spát sama ... ZASE TO SE MNOU MÁVÁ. VŠECHNO VE MNĚ I MIMO MĚ TI CHCE DĚLAT PÁVA. A TAKY FONTÁNU. I KDYŽ VÍM, ŽE TĚ TÍM ASI NEDOSTANU, PŘESTO NEPŘESTANU LÁKAT TĚ K SOBĚ DO STANU JAKO VOJÁCI KFOR MUSLIMKY V AFGHANISTANU. Řízená střela ač z klína Afghanistanu jsou verše tvé jež v noci po ránu mi navozují euforický pocit chci znát tvou tvář už nenechej se prosit nechť usednout smím opět na oře a prožít vášeň s tebou v pokoře ... K ČEMU TVÁŘ? JEN TI PŘIBUDE DALŠÍ OLTÁŘ PŘED KTERÝM SI BUDEŠ MUSET HLÍDAT SVOU SVATOŽÁŘ. I JOSEF ZTRATIL SVOU TVÁŘ A ZMIZEL V MARIINĚ POČETÍ. DŮLEŽITÍ JSOU JEN OŘI, KTEŘÍ SE TI NEJDŘÍVE DVOŘÍ, PAK TĚ ROZPEČETÍ A NAKONEC SE ÚPLNĚ DO TEBE VNOŘÍ A VŠECHNO V TOBĚ JEN BOŘÍ A BOŘÍ, ZATÍMCO TVÁ VŮLE PLNÁ SLASTNÉ KOŇSKÉ ZVŮLE MARNĚ VOLÁ: POMOC! NEJENOM CIMBUŘÍ A NÁDVOŘÍ, ALE ÚPLNĚ VŠECHNO VE MNĚ PEKLEM ROZKOŠE HOŘÍ! Tak plápolej si do sytosti dál nehodlám už žár ten hasit jen sebe spasit před smilností a vyhlížet v chlad zvoucí časy bych v náruč příští schoulila se celá v skrýš dosud hřejícího těla ... NENÍ LEPŠÍ SLAST, NEŽ ČEKAT NA TVŮJ DALŠÍ VERBÁLNÍ CHLAST A NA KAŽDÝ TVŮJ DALŠÍ VSTŘÍCNÝ POHYB, O NĚMŽ NENÍ NEJMENŠÍCH POCHYB. NA TVÉ OPOJNÉ PITÍ, PŘED NÍMŽ NENÍ ÚNIKU, AŤ JSI NAHÁ NEBO MÁŠ NA SOBĚ TUNIKU ZE VŠECH SVÝCH DOSAVADNÍCH SLASTNÝCH OKAMŽIKŮ. PROČ SE VZDÁVÁŠ SLASTI KE MNĚ NAHÁ PO ŠPIČKÁCH SE KRÁSTI PRÁVĚ TEĎ, KDYŽ HLEDÁM V TOBĚ ASPOŇ KOUSÍČEK SVÉ NOVÉ VLASTI? Vlast slasti tvé mi rovna kontejneru zdá se byť mnohý verš tvůj číši plné citu podobá se mně ale příliš nelíbí se - chyba! když vzbouzíš vášeň stylem "leklá ryba" jež za živa snad létající byla ne netoužím být tvému chtíči milá ... NEVÍM, ČÍM JSEM SI ZASLOUŽIL TVOU KLATBU. BĚHEM SVÝCH POUHÝCH DVOU eSeMeS STAL SE ZE MĚ PRAŠIVÝ PES, KTERÝ MUSÍ OPUSTIT TVOU VES. BELHAJE SE OD TEBE O HOLI, O TO VÍC MĚ TO BOLÍ. CHTĚL JSEM TI TOTIŽ ODHALIT SVOU TVÁŘ A POSKVRNIT JÍ TVOU SVATOZÁŘ. ODPLOUVÁM DO KRÁLOVSTVÍ LEKLÝCH RYB ZBAVIT SE TAM SVÝCH ČETNÝCH CHYB. Můj ortel znáš - je pouze o důvěře kdo jako zloděj skrývá se jen marně bude ťukat na mé dveře - leč připomíná mi ta situace Eróta z bájí jenž se Psýché ztrácel až přestala mít vůli čekat déle z milenky změnila se v nepřítele a rodící se lásku zahubila já vím kdo jsi tvá slova mi tak milá jen zkoušela jsem míru tvojí ctnosti už nemám lásko žádných pochybností dál v nočním snění ráda svléknu šat ať smíš mě jako dříve milovat ... NECHCI SKONČIT V KAFILERII TVÝCH SNŮ, PROTO PODSTUPUJI TUTO LOTERII. JÁ: .......... ALIAS .......... TEĎ, KDYŽ UŽ VÍŠ, KDO JSEM, NA PROCHÁZKU SVOU VILNOU DUŠÍ /KTERÉ TO TAK SLUŠÍ, KDYŽ SE VZRUŠÍ/ MĚ VEM. A NĚKDY SNAD I SVÝM TĚLEM, KTERÉ SE MŮŽE STÁT VYKUPITELEM MÝCH HŘÍCHŮ BAŽÍCÍCH PO LIKVIDACI TVÉHO OSTYCHU NECHAT SI MNOU NAHLODAT MÍCHU. Mé neošálíš smysly jež mi radí říct s důvěrou: Já vím kdo mě to svádí! už neskryješ se za pražádnou stěnou tak přijď a ber - dnes chci být tvojí ženou ... UŽ DÁVNO JSI MÁ PANÍ DÁVAJÍCÍ SLASTNÝ NEKLID MÉMU SPANÍ A TEPLO MÝM DLANÍM, KTERÝMI TĚ NENASYTNĚ HLADÍM A NA VŠEOBJÍMAJÍCÍ "ANO" TĚ JIMI LADÍM. Své ANO vstříc ti volám už je slyšíš? proč tíseň mám že jako kočka s myší tu pobíhám a nastražuji pasti? jsou dveře moje dávno dokořán - jak Cyrano snad Roxanu mě zmásti se pokoušíš či Montek Julii? milenci papíroví jsou směšní - nežijí snad pochopím tvé předehrové snahy až povede mě mobil do lože hlas dáš mi znát ať mohu říct ti: Drahý ... a slastně zavřít oči protože v tu chvíli už se tlaku neubráním jenž vrhá mě v tvůj nepoznaný klín mám dosti síly ke splnění přání i dosti slin tě zbavit hříchů vin ... TVÉ NEUVĚŘITELNĚ SMYSLNÉ VYZNÁNÍ MI KREV ZASE PRUDCE VHÁNÍ TAM, KAM SI TO PŘEJE DRTIVÁ VĚTŠINA DAM. CO JÁ JEN S NÍM UDĚLÁM, KDYŽ TEBE VEDLE SEBE NEMÁM? Jsem dáma - byť ne drtivá jak dalších řádek přibývá mně však se také veškerá krev žene v místo jímž muž se blíží k ženě až ke kořenům prapra...podstaty kde pro život je místo pro ztráty se nenalezne ani malá škvíra - na touhu žít ach snad se neumírá až za chvíli se ztratíš pod peřinou sám samoten či třeba s paní jinou měj na paměti že to já tě svírám svým klínem přesto též tu neumírám ... UŽ VÍM JAK TĚ ASPOŇ TROCHU UKOJÍM, I KDYŽ TÍM VŠECHNY TVÉ PŘEDSTAVY STEJNĚ NEPODOJÍM. POŠLU TI SVÉ DRUHÉ JÁ NA OBRÁZKU A TÍM STRHNU ZE SEBE TU POSLEDNÍ, VŽDY NEJDÉLE A ZCELA ZBYTEČNĚ UKRÝVANOU MASKU. Jestli se nepletu pošleš mi po netu obraz jenž od rána hledám hluboko v paměti - ty nemáš ponětí jak mi tu schází už nedám jediný kloudný verš do kopy v obrazech víc prý jsme nazí za okny očima - dávno je neklopím svádí svůj boj pravda s frází a já vím bezpečně: Jsi to ty! - až mě ta jistota mrazí dříve než před spaním načechrám polštáře spěchej ať vhlédnu ti miláčku do tváře spánek dnes zas nepřichází ...

---