Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlch na pikniku.
14. 02. 2007
5
5
745
Autor
monsieurloup
Tehdy, uprostřed horkého léta, když bylo pěkně pod mrakem a foukal jemný větřík, vzbudilo plcha rozpustilé výskání.
Do oběda bylo ještě daleko, toho si všiml hned.
A protože si večer usmyslel, že vstane až k obědu, ponořil se klidnými tempy zpět do spánku, kde na něj trpělivě čekal sen o modrých věcech, které padaly z oblohy a na zemi pak tiše šustily. Když ale na zem spadla pátá modrá věc, začaly ty čtyři předešlé rozpustile vykřikovat velmi ošklivé červené věci, a plch, který do té chvíle jen tiše šustil (přišlo mu to velmi přirozené), vyskočil do výšky a řekl krásnou žlutou věc s dlouhými třásněmi, a modré věci se s pištěním rozutekly. A ty červené (byly zbytečné) snědl a usnul.
Tedy... probudil se.
A protože byl čas k obědu, vyšel na louku, kde bylo pěkně pod mrakem a foukal jemný větřík, a uviděl mnoho malých chundelatých zvířátek, kterak si hrají v trávě, rozpustile výskají a vyprávějí si velmi hloupé věci, zrovna takové hloupé věci, které se příjemně poslouchají k jídlu, a tak si plch sedl opodál a zahájil piknik. Zahajoval pikniky moc rád a často u toho dlouho řečnil, aby mu ještě více vyhládlo. Řečnil, i když neměl hostů. A nemíval jich často. Například dnes neměl velký hlad, nakonec, nebyl ráno nikde na procházce, a řečnil proto vyjímečně dlouho, každému chodu věnoval několik veršů a když přišla řeč na čaj, rozohnil se tak, že rozšlápl konvici. Ponořil tedy všechny opařené tlapky do potoka a cítil se velmi trapně, že si přivodil zranění kvůli takovému nesmyslu, jako je piknik pro jednoho plcha, který vůbec nemá hlad.
A aby neměl zkažený celý den, strčil pod vodu i hlavu a bublal a pištěl... a když hlavu vytáhl, uviděl, že je malé chundelaté zvířátko (ostatně jako každý jiný plch), které si hraje v potoce, a s rozpustilým výskáním zmizel v trávě a to odpoledne byla louka plná zpocených hladových plchů a rozbitých čajových konvic.
Do oběda bylo ještě daleko, toho si všiml hned.
A protože si večer usmyslel, že vstane až k obědu, ponořil se klidnými tempy zpět do spánku, kde na něj trpělivě čekal sen o modrých věcech, které padaly z oblohy a na zemi pak tiše šustily. Když ale na zem spadla pátá modrá věc, začaly ty čtyři předešlé rozpustile vykřikovat velmi ošklivé červené věci, a plch, který do té chvíle jen tiše šustil (přišlo mu to velmi přirozené), vyskočil do výšky a řekl krásnou žlutou věc s dlouhými třásněmi, a modré věci se s pištěním rozutekly. A ty červené (byly zbytečné) snědl a usnul.
Tedy... probudil se.
A protože byl čas k obědu, vyšel na louku, kde bylo pěkně pod mrakem a foukal jemný větřík, a uviděl mnoho malých chundelatých zvířátek, kterak si hrají v trávě, rozpustile výskají a vyprávějí si velmi hloupé věci, zrovna takové hloupé věci, které se příjemně poslouchají k jídlu, a tak si plch sedl opodál a zahájil piknik. Zahajoval pikniky moc rád a často u toho dlouho řečnil, aby mu ještě více vyhládlo. Řečnil, i když neměl hostů. A nemíval jich často. Například dnes neměl velký hlad, nakonec, nebyl ráno nikde na procházce, a řečnil proto vyjímečně dlouho, každému chodu věnoval několik veršů a když přišla řeč na čaj, rozohnil se tak, že rozšlápl konvici. Ponořil tedy všechny opařené tlapky do potoka a cítil se velmi trapně, že si přivodil zranění kvůli takovému nesmyslu, jako je piknik pro jednoho plcha, který vůbec nemá hlad.
A aby neměl zkažený celý den, strčil pod vodu i hlavu a bublal a pištěl... a když hlavu vytáhl, uviděl, že je malé chundelaté zvířátko (ostatně jako každý jiný plch), které si hraje v potoce, a s rozpustilým výskáním zmizel v trávě a to odpoledne byla louka plná zpocených hladových plchů a rozbitých čajových konvic.