Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrázdno
01. 10. 1999
2
0
1499
Autor
Sarken
Prázdno
Už aplaus ztich,
jen křik
prázdných plakátů
rve uši (šero).
Byl to mžik,
teď pomocí saponátů
vymyjeme duši.
Díváš se slepě, nikam
a uvnitř cosi buší,
je to ozvěna srdce,
jež kdysi bylo,
vše,
co ti nyní zbylo.
Jak hromádka pohledů,
jak květy zvadlých růží,
dals lásku do ledu,
nejsi nic,
jen pár kostí s kůží.
Viděla bych to spíš jako úpadek... ale úpadek a prázdno od sebe nemají moc daleko, nebo ano?
*Prázdno: ANO!!! To je ono, nedbejme na nějaké opomenutelné chybičky ve veršování...má to sílu
Sly a Azalin moc mne neštvete ,proč to musí říct někdo za mne:o)))
Krásná....
WOW, jóóóó a znovu VIVA SARKEN…
Nemám co bych vytknul, nevím co říct, snad se přidávám k Azimu s potleskem a TIPem…
Definitivně sis mě získala a vítej do klubu oblíbených autorů.
Mě zadrhly ty saponáty (rytmus, ne smysl), ostatní jsem už přešel snadněji. Celkově je to docela dobrý.
Až na ty květy zvadlých růží jsem docela unesen, metafory ti tedy frčí, frnk frnk jedna báseň :-)