Venca a elektro

Venca byl obyčejný kluk studující střední školu elektrotechnickou, ačkoliv nezvládal ani vyměnit baterky ve svém MP3 přehrávači. Již podruhé opakoval třetí ročník a od té doby, co otec dostal padáka z největšího koncernu v republice, neměl peníze nato, aby svého Vencu dostal do čtvrtého ročníku. Vencova přítelkyně Petra mu právě zahýbala s jeho nejlepším přítelem a právě dnes od ní obdržel sms zprávu „Mezi námi je konec. Jsi budiž k ničemu, takoví jako ty by se měli vraždit“

Chudáka Vencu to strašně vzalo a tak se při cestě ze školy rozhodl, že se sebou začne něco dělat.

„Musím něco dokázat, chce to plán. Když se dneska naučím vyměňovat pojistky, zítra můžu opravit mámin kávovar a za týden udělám zkoušky z elektrotechnologie. Táta bude koukat a Petru.. Čubka, ať si jde, už ji nechci nikdy vidět.“

A tak Venca došel domů a zavítal ke skříňce s pojistky.

„Horní obvod má staré pojistky, podle učebnice tenhle drátek patří tu a ten červenej tady. Dyť je to jednoduché jak facka.“

Zavře Venca elektroinstalační skříň a jde vše vyzkoušet do kuchyně.

„No budiž, světla jdou, lednička funguje.. Já věděl, že nato mám.“

Přitom pohlédne na rozbitý kávovar.

„Nač čekat do zítra? Vždyť to nebude tak složité.“

Venca vzal šroubovák a začal montovat kávovar, jeden drát za druhým vytahoval a postupně znovu zapojoval.

„A hele, tady to máme, špatnej kontakt. Já hned věděl, že to bude jenom nějaká blbost. Táta bude pyšnej, vyměnil jsem pojistky a zpravím kávovar; příští týden mám zkoušky a to nebude o nic těžší.“

Tu mu kávovar upadl na zem a pár šroubků se rozletělo po celé kuchyni

„Propána, snad je vše...“ rozhlédl se kolem sebe „ale je, vždyť vyletěly jenom šroubky, takhle to tam našroubuju zpátky a jeto. Tak, teď už to jenom vyzkoušet“

Připojil Venca kávovar do elektrické sítě a rozhodl se, že jej vyzkouší. Vzal si hrnec, do kterého chtěl nalét trochu vody. Točil však kohoutky a pořád nic, ani kapka.

„Co to?“ důmal Venca, kde může být problém a protože je velký kuřák, šel si do svého pokoje zapálit cigaretu. Usadil se do koženého křesla a přemýšlel co teď.

„Když jsem měnil pojistky, asi jsem zapomněl připojit bojler...“

Tu Vencovi spadla cigareta do křesla a to vzápětí vzplanulo. Než se Venca vzpamatoval, od křesla chytil medvědí koberec a ihned poté záclony. Během pár vteřin hořel celý pokoj a Venca v tom dýmu hledal dveře.

Otevřel je a snažil se utíkat směrem do kuchyně pro hasák. Když už se blížil, všiml si čím dál větší louže, která směřovala přímo ke kávovaru. Těsně před vodou se zastavil a všiml si jiskřícího kabelu od kávovaru. Venca se ulekl a skočil z okna. Naštěstí to bylo jenom první patro a nic se mu nestalo.

Na chvíli se zadíval na doutnající dům, který se pomalu měnil v uhlík popelu. Nenapadlo ho nic jiného, než se uchýlit ke své přítelkyni Petře.

„Ahoj Petro“

„Co chceš Venco?“

„Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli by sis to nerozmyslela; nemám kde spát, jestli mě táta najde, tak mě zabije, asi mě vyhodí ze školy a já nemám kde bydlet..“

„Co to meleš Venco? Podívej se na sebe, z tebe nic nebude, vždyť nezvládneš ani opravit pitomej magneťák, jak se chceš vůbec živit?“

„Ale... vždyť.. eh..“

„Vypadni Venco, jsi ubohý. Nelži mi, já ti na to nenaletím“

Petra zabouchla dveře, za kterýma se ozval hlas jeho nejlepšího přítele „Kdo to byl miláčku?“

Venca byl na pokraji svých psychických možností. Mezi odpadky na sídlišti nalezl staré, tři metry dlouhé lano. Vzal jej a uchýlil se k lesu. Na silném, provětveném stromě uvázal uzel a oběsil se.

Mezitím táta pomáhal hasit co se dalo. Z domu nezbylo skoro nic, i když byly povolány hasiči z okolní vesnice. Nikdo dodnes neví, z jakého důvodu dům vzplanul a jakou souvislost to má s neplánovaným výpadkem městské vodárny.