Oklamán

Bolestí oklamán,
 k nebesům ruce vzpínej.
Živoucí zradou posílen,
k mrtvým bohům obrať svou tvář.
Přec si s tebou zahrávali,
k modlitbám tvé srdce semknuli.

O nejčistší bolesti zvídej.
Co živ jsi ji nepoznal,
 snad ji teď nalezneš,
 v tom horoucím pekle.

Klamal jsi křišťálovým pohledem,
v němž i bozi utonou snadno.

Teď srdce hněvu prosté,
při luně si klidně zpívá.
Vždyť odhodil jsi své břímě,
 aniž bys litoval.

Tvé oko, jež i šero protíná,
na zrůdu nikdy nepohlédne.
Za tvou krásou temnota se skrývá.
Za nekonečnou láskou vězí,
 když čekáš andělské políbení…