Krvavá ulice zasypaná bílým popelem

Jen ticho hraje na svou černou flétnu
a kolem kráčí zbytek andělů
a tulák prodal klobouk koupil rum a řeční
něco o božím údělu

Nejvetší láska leží v koutě v přístavu
a kolem pochoduje dav
cvičená křeč navěky tuhne v úsměvu
je plný černobílých hlav

Nad ránem svítá a pak někdo zhasne
a měsíc založí svůj předposlední šíp
proklíná horké slunce nad nímž člověk žasne
on chladný romantik jen přebrušuje cíp

Skleněná panna hraje u příkopu čáru
blíž k čáře osudu vždy hrst svých idejí
chtěla žít čestně v kraji zákonného zmaru
teď vzhlíží k cirkusu kam panny nesmějí

a její věčný bratr probodený básník
zrýmoval další dopis na rozloučenou
píše "Nechť moje básně zdobí cizí pomník
mě dejte strunu samou snahou strženou"

Nad rakví pějte písně z nejlidovějších
já zlosyn bídy zřek\\\' se metonimíí
mě rukou třese strach já těžko hrdě kráčím
vstříc lepším zítřkům a vůni lilíí

---