Koníci

Jednou si sednu a ukovám
cínové koníčky podkovám.
Jejich klus zastaví se v čase.
A já jim povím s něhou v hlase:

 
„Nosíte obutí pro štěstí,
každý z vás cestu si proklestí
časem i neživotem cínu.
Utečte tryskem svému stínu!“

Maličcí koníci bez hlesu
budou pak pádit do lesů,
ztratí své podkůvky po cestě.
Přiběhnu s jazykem na vestě –

– a malé podkovy z lesklého kovu
posbírám a začnu kovat znovu.