Probuzení do jara

Věnováno jazzovému skladateli Milanu Dvořákovi

Probuzení do jara Ranní rozbřesk, slunce se probouzí a s ním i já. Dnes jsem vstal velmi brzy. Jemný vítr hladí listy kvetoucích stromů po tváři a vdechuje jim život. Sám před sebou skrývám vrásky spánku a nechávám se unášet vůní čerstvého vzduchu. Nad ránem zřejmě pršelo, je cítit přízemní ozón. Piji z plného poháru radosti toho nádherného rána. Příjemný chlad na prstech okenní římsy kontrastuje s prvními paprsky slunce, které se ke mně tisknou a hřejí. V uších mi zní Tři krajiny*, ranní melodie, a neopouští mne celý den. Otevírám okno - teď teprve vidím plastický obraz okolního světa. Do parčíku přicházejí první pejskaři, o kus dál si poskakuje chumel vrabců. Obluzení duše náhle převyšuje projíždějící tramvaj... Lehce snídám kukuřičné vločky s čajem a odcházím na nádraží. Začátek cesty prakticky nevnímám, pročítám knihu Vladimíra Boudníka. Projíždíme Letovicemi. Sleduji dozadu ubíhající krajinu, v níž se snoubí malý hájek s liniemi jarního osení. Krajina se jemně dotýká kabelů vysokého napětí. Malé vesničky se vinou k potoku a já jsem ponořen do hlubokého zamyšlení. Čeká mě krásné odpoledne. Budu plný hudbou, která mě provází bezmála polovinou života. Večer v tajemném přítmí koncertního klavíru bude útěchou mé rozpolcené náladě. Jedině jazzem se odděluji od svého pomatení a sebesepodceňování. Je mým tichým společníkem... ...díky Milane * Pozn. aut. - píseň od kapely Pražský výběr

---