obojek

Dávám to sem rozpracovaný. Doupravím později.

Podívala ses. Všechno všude sleduješ. Něco pro Tebe mám. Položilas na stůl obojek. Jé, ten je krásný, je samý cvoček. Jsem cvok, jsem z něho blázen. Jsem pejsek. Vem si ho na sebe! Slyším to od Tebe. Slyším to jako ozvěnu. Pro sebe tak jak Ty říkám si: Vem si ho na sebe! Uchopil jsem ho a teď hraji si s ním. Je překrásný Je jak nebe modrý. Koukám se kolem, ale né - není tu mnoho lidí. Především jsou tu kolem všude Tvé oči. Ale přece jenom tohle - Je to možné nebo není? Je, vím, že umíš ve mně zničit staré a stvořit nové světy obrácené k Tvému slunci. Znovu slyším: Vem si ho na sebe! Huláká moje dítě. To moje dítě ho chce. Zatímco já v boji s jeho nerozumem ptám se: Co se to se mnou děje? Všemu, co nechápu, čemu nerozumím Je dílem Tvé moci. Čaruješ a já podléhám Ti. Dělej si se mnou, co uznáš za vhodné. Prosím. Nasaď si ho! Snad bych se tomu měl smát, lehce povznesen nad tou věcí Snad tak by se snáze dalo vzdorovat všemu, co proniká mou duší. Jenže, jak jsem si stahoval hrdlo, ztratil se mi hlas. Ukaž, ty jsi ale nešika. Královno víš, že v Tvých poutech se dá létat? Docela svobodně nezávisle na sobě se dá v nejtajnějších představách.

---