Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pastýř

24. 03. 2007
4
15
3715
Autor
houmles

VAROVANI MINISTERSTVA VESMÍRU ----------------------------- !!! Nedopusťte aby vaše planeta takhle dopadla !!! ... a ted se přikrejte, děti, a s chutí do pohádky.

I vyšplhalo se slunce nad temné zakouřené město. Zakouřené tak moc, že skrze dým na sebe laserové diody museli hulákat semaforem, auta zapínaly stěrače jen proto, aby se s hromadou sazí a prachu nestihla smísit vrstva mrtvých much udušených za letu. Komíny po ránu chrchlaly tuberáckým kašlem a čápi měli co dělat, aby jim stihli připalovat neustále zhasínající čepičky. A dole v ulicích města, ve sklepním bytě, odděleným od ulice namísto skleněné tabule jen v dýmu červeně svělélkujícími paprsky, se cosi probudilo. Ono "cosi" byl ve skutečnosti poslední živnostník - pastýř a jeho sklepní byt nebyl nic jiného než obrovská past na malá zvířátka. Abyste si snad nemysleli, že pastýř byl nějaký nelida - vůbec ne! zvířátka jedl jenom proto že musel, protože z ohryzávání plošných spojů měl velké bolesti (děti, nedělejte to!), dřevěné zbytky jakési židle snědl už před měsícem a omítka byla příliš suchá a tvrdá na to, aby se dala poválet v puse, prohmátnout stoličkami a polknout. Pastýř byl největší úlovek pasti. Častokrát sedával na dně své nedobrovolné cely, snažil se vysát pár kondenzátorů z rozbitého záložního řídícího počítače, pak se dlouhé hodiny diodou šťoural v zubech, aby ze sebe konečně vypravil: "Pastýř v pasti? To je tak trapné, bože!" Následně se obvykle zhroutil na betonovou podlahu a několik hodin spal velmi rychlým spánkem. Venku po ulici mezitím začali proudit davy lidí, malých i velkých, tlustých i tenkých, hezkých i ošklivých. Proudili celé ty hodiny, co pastýř vyspával, oddělen od nich pouze paprskovou mřížkou ve sklepních oknech. V době, kdy se probouzel, lidé už obyčejně doproudili a začali proudit zvířátka. Malá i velká, tlustá i tenká, s fouskama i bez fousků. To byla pastýřova chvíle. Pojedl ještě něco plošných spojů, postavil se u okýnka a následně zcela předpisově vyvolal zvracení do svých velkých dlaní. Čumáčky drobných zvířátek se během pár minut začali okolo okénka hemžit. "Do řady, pěkně jeden po druhém, na koho se nedostane dnes, má lístek i na zítra!" deklamoval do němého davu pastýř. Vtom proskočil dovnitř první čumáček, pěkný vypasený šedivý potkan s krásným dlouhým holým ocáskem. Pastýř v duchu zalitoval - takový macek, to by mohlo dát i na rukavici. Ale co, chudák. Potkan se usadil s mírným sklouznutím přímo na jeho dlaních a jal se očichávat potravu. "Koukám že dostáváte málo jedu, mate vypasenýho špióna" zahlaholil do davu krys pastýř. Věděl, že špión se musí vrátit živý a zdravý, aby se zbytek šedivého družstva jídlem vůbec zabýval. Špión ochutnal předtrávenou kaši, olízal poctivě všechny upatlané prstíky v dohledu a skočil zpět na římsu. "Tak počkej, otevřu ti" zahlaholil pastýř přátelsky, odhodil zbytek šavle na podlahu a odebral se kamsi za roh. Chvíli se nedělo nic. Pak se ozvalo odkudsi odvedle cvaknutí vypínače a potkan proskočil ven z nyní uvolněného okna. V ten samý okamžik, kdy okno u stropu opět překřížily červené paprsky, vběhla do místnosti pastýřova funící postava a s plácnutím přistála na podlaze. "Zase pozdě", ulevil si s kyselým ksichtem pro sebe. A v tom se stala věc. Za oknem se ozvalo strašlivé ženské ječení a do místnosti otvorem propadl černý pudl na vodítku. Zastavil se asi metr nad zemí a tvářil se že skonal smrtí strašlivou. V ten okamžik se ozvalo další zaječení, tentokráte pastýřovo. A v zápětí se ta koule chlupů probudila a začala se dávit. Pastýř zatáhl za vodítko. Kladlo odpor. Zatáhl více a odpor klást přestalo. Vyskočil, aby se podíval, kdo je na druhém konci. Jediné co viděl, byla ležící ženská. Stáhl zvíře na zem, čímž si tělo té nešťastnice přitáhl o dobrý metr blíž a pár minut skákal u okna. Nakonec se olízl a trhl vodítkem. Sjelo mu do ruky úplně lehce. Ta koule chlupů mu zatím leštila jeho holínky a projevovala vůbec až příliš náklonnosti ke svému objeviteli. Chudák zvíře, pomyslel si pastýř. Poté jej odvedl za roh. Co se dělo tam, děti, nechtějte vědět. Zpoza rohu vyšel pastýř sám. Venku zatím složená dáma začala přicházet k vědomí. Mlsné čumáčky potkanů už se začínaly těšit na prímovou večeři, zvířátka poctivě očmuchávala a ochutnavála, jestli by paní náhodou nebyla poněkud lepší večeře než pastýřův sklepní guláš. Jen jak - a teď už bychom té paní měli nějak říkat, tak jí říkejme třeba potrhlá teta - takže jen jak potrhlá teta otevřela první oko a zaostřila na krysí čumáček, beroucí útokem její štěrbinu ústni, začala příšerně ječet. V zápětí ječet přestala a opět se zkácela na zem. Uběhly tři dny, paní se u okna neobjevila. Venku proudily davy lidí i zvířátek, ale paní jako by se svého pejska naprosto zřekla. Tedy rozhodně do sklepní díry u chodníku nenakukovala ani nevolala na chudáka domácího mazlíčka. Když lidé doproudili, zvedl se pastýř z podlahy, promnul si ztuhlé kosti a vydal se do vedlejší místnosti s čerstvě ulovenou krysou. Když se vracel, utíkal jako o život. A skutečně měl důvod: Během několika vteřin se mříž na okně otevřela. Vyšvihl se učebnicovým výmykem na římsu a následně prosvištěl oknem, než bys řekl decibel. Přistál do měkkého, přesně tak, jak přistává správný potkanský špión na jeho speciálním guláši. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, až s hrůzou zjistil, že se koupe v napůl rozložené mrtvole ženy. V mrtvole, ale venku, svobodný! Chvíli vypadal překvapeně, pak ale změnil grimasu a překvapení vystřídal lišácký usměv. Rozhlédl se po zakouřené ulici, nikoho neviděl. Popadl mrtvé tělo do náručí a jako baba ježibaba chtěla hodit Jeníčka s Mařenkou do pece, tak zrovna tak prohodil mrtvolu do sklepního okénka, nyní již opět zářícího červenými paprsky. V zápětí skočil za ní. Tak, děti, buďte rády, že jsme zůstali s vyprávěním venku na ulici, protože tam dole ve sklepě byste opravdu teď být nechtěly. Alespoň ne s panem pastýřem. Pan pastýř si našel ve sklepě hezké bydlení i živnost, a jestli nikdo nepřišel zkontrolovat past, tak je tam dodnes. A jestli přišel? Kdo ví, kdo ví. Má se tam určitě líp než venku na ulici, kde je takovej, ale TAKOVEJ kouř, že i laserové diody na sebe musí hulákat semaforem a auta musí zapínat stěrače, aby setřely vrtsvu much s vrstvou prachu, nebo naopak, kdo ví. Doufejte že se toho nedožijete. Ale - slyšíte? šťekání! Ve sklepě štěká pejsek. Tak přeci jen hezký konec. A teď už dobrou noc.

15 názorů

alcap on e
10. 01. 2013
Dát tip

tip


houmles
07. 05. 2007
Dát tip
doplnena diakritika, uzijte si to

Milly
05. 05. 2007
Dát tip
Tak děsivá vize, že jsem kousek přeskočila... to se fakt nedá číst.....

houmles
12. 04. 2007
Dát tip
jak ti zobak narost, vid..

Senyoryta
11. 04. 2007
Dát tip
Tip za značku! He he he, ehm... Ne, začátek sem přečet. Dyš řeknu, že si to přečtu, neznamená že sem to nečet celý. Byl sem vyrušen od četby a s představou že to opomenu dočíst sem dal tip za začátek. Ou kchej?!

houmles
11. 04. 2007
Dát tip
e? to mi nejde do kola.. jak muzes tipovat neco neprectenyho?! kurva nerozumim tomu asi ale to je od zapocatku cely na kedlubnu postaveny totok..

Senyoryta
11. 04. 2007
Dát tip
jako záruku že si to přečtu dávám tip

houmles
11. 04. 2007
Dát tip
vydis, a ta banda ubozaku si to ani neprecetla... nevyhoda povidek, nojo...

houmles
26. 03. 2007
Dát tip
vyprcej.

Jendula
24. 03. 2007
Dát tip
:-))) děkuji za snahu. Výsledek je vskutku eSeMeSácky nečitelný. Ale jinak to není nejhorší.

houmles
24. 03. 2007
Dát tip
to aby se ti to hure cetlo.

Jendula
24. 03. 2007
Dát tip
Máš něco s klávesnicí? Žádná 102 standard? Kde je interpunkce?!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru