Hra o dědicví aneb Tohle jste dělat neměli!

Václav Roman Hra o dědictví aneb Tohle jste dělat neměli! -------------------------------------------------------- Phillip Valmont (Phil) Rebeca Valmontová - jeho sestra (Reb) Madam Valmontová - také sestra (Madam) Kathlen Morrisnová-Valmontová - manželka Phillipa (Kat) Ivan - komorník madam (Ivan) Alfréd - Ivanův bratr (dvojčata)(Alf) --------------------------------------------------------------------- 1. OBRAZ (Vchází Reb a Kat živě spolu diskutují, za nimi vejde ještě Phil, který je pohroužen sám do sebe a štěbetání žen skoro nevnímá.) REB - To byl ale nádherný pohřeb. KAT - Sama bych si nepřála lepší, a jak to všem slušelo. REB - Můj pohřeb ovšem bude lepší, škoda že ho neuvidím. Rozhodně si tam pozvu nějakou veselejší kapelu, tohle trhalo uši. KAT - Nemyslíš, Phille, že jsem si vzala nespolečenské šaty? Víš, na pohřbu jsme ještě nikdy nebyli, jsem tak ráda žes mě vzal s sebou. (Phil se jen ušklíbne) REB - Ale to jak se páter přeřekl - (směje se) - to mě dostalo. KAT - Já myslela, že se smíchy po... Nakonec jsem se smíchy, k radosti ostatních, konečně rozplakala. REB - Jak to jen řekl? KAT - Místo milý pozůstalí řekl "Milí pomuchlaní". (směje se) REB - To jsi asi slyšela něco jiného než já, toto by mě tak nerozesmálo. Nevíš, bratře, jak to bylo? (Phil jen pokrčí rameny) REB - S tebou je taky dneska sranda jako nikdy. KAT - Ale jak potom na mě páter vyjel, když jsem začala říkat ten vtip, to od něj byla drzost. Mě jen tak ňákej nenapadne a tenhle stál za to. Svobody je stále míň a míň. REB - A jak byl? KAT - Kdo jak byl? REB - No ten vtip přeci. KAT - (chvilku přemýšlí) Jó, to už ti teďko těžko povím, já si na něj zase vzpomenu při nějaké podobné příležitosti. Jen by mě zajímalo proč byli všichni tak vážní? REB - Tvářili se, jakoby madam Valmontovou znali bůhví jak dobře, a přitom vím, že neměla žádné blízké přátele a její jediní příbuzní jsme my. Akorát ty její peníze se asi zkamarádily s velkým množstvím lidí tady v okolí. KAT - Proto tedy ty smutné tváře. Madam zemřela strašnou smrtí, to bych si nikdy nepřála zažít, nebo vlastně zamřít hahaha , (zarazí se) Jak vlastně zemřela? REB - To já nevím snad tady bratr, ten ji byl bližší a myslím že.... PHIL - Už dost! Kdo to má pořád poslouchat?! to vaše brebentění, kvokání a hihňání, jednou jdeme z pohřbu a vy místo abyste prolévali slzy za zesnulou, tak se jen smějete. To je samý: "Nemyslíš Phille, že jsem si vzala nespolečenské šaty?" a tak podobně. S vámi dvěma někam jít se mi ještě nikdy nevyplatilo. Taková ostuda, říkat vtip, zatímco probíhá pohřební ceremonie. To může napadnout opravdu jen mou ženu. REB - Hele bráško, nehraj si na svatouška. Já jsem nikdy neměla madam sestru moc v lásce a ona mě ostatně také ne. Kathlen je na tom naprosto stejně jako já. Do dneška jsem si myslela, že ty jsi s námi na jedný lodi, ale jak vidím, ty si se do své sestry, která nás připravila o dědictví po rodičích v poslední chvíli zamiloval, jak srdcervoucí. KAT - Ať žije sourozenecká láska. REB - Nebo si snad bláhově myslíš, že když za ní budeš držet smutek, tak z hrobu ještě přepíše závěť, na mě se vykašle a všechno shrábneš sám? PHIL - Já se jen choval přesně podle knihy společenský průvodce, dle kapitoly "Jdeme na pohřeb". KAT - To jsme ale doma nikdy neměli. PHIL - Taky že jsem si jí přečtl v knihkupectví. KAT - No vidíš, a jak máme my dvě vědět, jak se při takovéto akci chovat, když jsme o tom nic nečetli. PHIL - Stačilo zachovat úctu k naší zesnulé sestře... KAT - Sestře? (udiveně) PHIL -...tvé švagrové Kat, a neztrapnili jsme se před celou tou sešlostí, po dnešku bych tady nechtěl mít raději pohřeb. KAT - Já se nechám raději zkapalnit a ... PHIL - Říká se zpopelnit, drahoušku. KAT - Opravdu? Tak to si to nechám ještě projít hlavou. PHIL - To bude asi nejlepší. REB - My dvě jediné jsme se před Bohem nepřetvařovali, protože jak sis mohl všimnout všude to až moc zapáchalo cibulí. Na vesnickém trhu už nebyl ani kousíček. Tak jí tady oplakávali. PHIL - Taky netvrdím, že jsem jí měl nějak dvakrát v lásce, ale myslel jsem, že dokážete být chvilku vážné. Alespoň trochu, aby jsme před nimi vypadali jak lidé z města a ne jako, co já vím, třebas nějaký burani. REB - Ať jsme se chovali jak jsme se chovali, stejně se naše sestřička smaží už téměř týden v pekle. KAT - Jestli si neusmyslí nás strašit. PHIL - Navrhuji přejít na jiné téma. Zapomeňme na pohřeb a mysleme teď na něco pozitivního. REB - A o co se my tady asi celou dobu pokoušíme? PHIL - Já nepovažuji zesměšňování tak vážné věci jako je pohřeb za projev pozitivní myšlení, ale za barbarismus, který byl podle vědců, v důsledku pokroku, už zcela vymícen. Ale jak tak koukám o vás pokrok ani očkem nezavadil. KAT - Není ten pokrok nějaká urážka? REB - Kuš, už je opravdu na čase zmoudřet a začít probírat co a jak bude dál. PHIL - Co a jak bude dál? Řeknu vám to naprosto jednoduše: po noci den a po dni noc. KAT - Myslíš? PHIL - A dál to bude podle toho jak dopadne čtění její poslední vůle. Vyschlo mi nějak v krku, dal bych si brandy a vy? REB - Podle toho co tady sestra má. Stačil by starší ročník burgudského. PHIL - No nevím, sestři, jestli tento bar ukojí tvou touhu, burgunské tady totiž není, ale ve sklepě určitě bude. Když si tam potom.... (najednou do pokoje vběhne komorník madam Ivan, má na hlavě kbelík a v ruce koště, přeběhne několikrát k údivu ostatních pokoj a zaběhne za kulisy) PHIL - Rychle stráž! Vtrhl sem nějaký vetřelec! Tady vlastně žádná stráž není. KAT - Och drahoušku, kdo to je? myšlíš, že zloděj nebo vrah, snad ne sám vrah madam. PHIL - Nevím, zjistím to. Já mu ukážu, takhle pobíhat po mém domě. REB - Určitě se opil, a pak se vsadil s kamarády, že přespí v posteli, kde sestra zemřela. Jak nechutné. PHIL - Nechutný je čistě tvůj názor. Ale stejně mu život osladím ať tady dělal to nebo snad tamto. Jdu na něj. (Chce jít ale jeho žena ho zadrží) KAT - Nechoď, nenechávej nás tady samotné. Já mám strach. PHIL - O sebe nebo snad dokonce o mě? KAT - (přemýšlí) O..o... Rebecu. REB - Z tebe nikdy nevyjde nic rozumného. PHIL - No, z tebe, ségra, taky většinou ne. Jdu na něj, snad mu domluvím. (Křičí) Hej jménem zákona vyjděte s rukama nad hlavou. (nic) tak tedy příjmením zákona vyjděte s rukama na hlavě. IVAN - Ano madam, už letím. (Ivan vběhne, uvidí tři lidi v pokoji, zarazí se a trne) IVAN - Co tady děláte? PHIL - Jak co tady děláte? Co tady snad děláte vy? IVAN - (měří si všechny pohledem) Nechápu, kdo vás sem mohl pustit, já jsem to tedy nebyl. Potom jste se museli vloupat. Oznámím to madam. Vyčkejte. (odejde) KAT - Možná chápu pomalu, ale asi rychleji než tento... REB - ...komorník madam, máš na mysli. Teď jsem si vzpomněla, pořád mi někoho připomínal a je to on. Hej mladý muži. (IVAN se vrací) Madam je mrtvá, dnes měla pohřeb. (Ivan se zarazí, pláče, podává si s ostatními ruku a objímá je) IVAN - Ó madam, co jste mi to udělala? Co já si teď chudinka osamocená počnu? Ona byla moje všechno, moje madam, moje paní, můj svět, moje peněženka. Nikdy jsem nemiloval nikoho oddaněji než ji, i když byla občas k nesnesení. Ó moje milovaná madam, moje paní, můj světe, moje peněženko. Co já si počnu, bez tebe, tedy bez vás, já neopeřené ptáče, které sotva skáče. Vida to se rýmuje. (zapíše si verš) Kdo víc se může trápit, než já nešťastník, já trosečník a osamocené srdce. Na celém světě nemám už nikoho jiného, pokud tedy ovšem nepočítám mého dementního bratra. Ona byla moje všechno, moje madam, moje paní, můj svět, moje peněženka, ach, moje peněženka. REB - Už toho nechte. Vypadáte jak malý kluk. No tak, vzmužte se. Ukažte, že jste chlap. IVAN - To..to vám prosím neukážu. KAT - Drahoušku, tohle chování v tom lexikonu nebylo? Asi ne, jinak by si jistě pro svou sestru taky takhle proléval slzy. IVAN - Moje madam, moje paní, můj svět, moje peněženka, och, och. PHIL - Tebe to teda dost vzalo brachu, musel si mít svou paní moc rád. IVAN - Její peněženku, ptáče skáče... PHIL - To by stačilo! Všeho moc škodí, truchlit se musí odsaď podsaď. IVAN - Lituji, já umím truchlit pouze v obličeji, jestli vy i jinde, tak mi to předveďte. Ó, co já si počnu. S kým já teď počnu? Co to plácám. (stranou) Jen čistě mezi náma, já jsem svou paní zas neměl moc v lásce, ale před těmi lidmi dělám radši že jo, třebas jsou od televize. (nahlas, až sebou všichni trhnou ) Moje chudinka madam, co mi to proboha udělala? REB - Když jste svou paní tak miloval, proč jste jí nebyl na pohřbu? Já jsem vás tam tedy neviděla. KAT - Já také ne. Pokud jste tedy nebyl schován v rakvi, chacha.. REB - Jako obvykle Kathy. IVAN - Chtěl jsem si ji uchovat v mysli živou, ale i když jsem to zakonzervoval v lihu, tak to moc nepomohlo. Ouvej, moje hlava. PHIL - Takže si se pořádně opil do bezvědomí, a pohřeb si zaspal, že? Věrný sluha. KAT - Chtěla bych vědět, co bys na jeho místě dělal ty, kdybych ti třeba zemřela já? PHIL - To je trošku jiný příklad, já na tobě nejsem tak závislý. KAT - A jak se jmenujete, mladíku? IVAN - Prostě a jednoduše: Ivan jméno mé. PHIL - Dál. IVAN - Prosím? PHIL - Dál, ksakru!! IVAN - Ano já rozumím, ale neslyšel jsem nikoho klepat, natožpak zvonit, takže kdo by mohl vstoupit. A od otevíraní dveří jsem tady stejně já, takže si takhle netroufejte řvát na případné návštěvníky. PHIL - To je dřevo, snad ještě větší než Kathy. Myslel jsem jak se jmenujete dál. O. K.? IVAN - Aha, to jsme si nerozuměli. Ale stejně jste neuhodl. Můžete to zkusit ještě dvakrát, chcete-li. PHIL - Já jsem se ale nepokoušel hádat, ksakru. IVAN - A to Oukej, mělo znamenat tedy co? PHIL - Ksakru, ksakru, ksakru... IVAN - Aha, vy jste myslel O. K. jako ten anglický výraz a ne jako tip na moje jméno. Ale anglicky tady na mě moc nemluvte. Já vím, že Valmontovi pocházejí z Anglie a madam se mě pokoušela naučit pár spojení, v této divné řeči, ale já si zapamatoval pouze jedno. KAT - A to? IVAN - I don´t know. KAT - A co to znamená, Ivane? IVAN - (pokrčí rameny) Nevím. PHIL - Nu nevadí. Jaké máš tedy příjmení, které jsi podědil po svých rodičích? Teď už máme jasno co chci, tak déle nezapírej. IVAN - Já už vím, že byste rádi znali tu druhou část mého jména, ale já vám to nemůžu říct z jednoho sprostého důvodu. Jsem sirotek. REB - To zas není tak sprosté, spíš prosté. KAT - Och, jste tedy sirotek Ivane, jak smutné. IVAN - Ano. Své rodiče jsem nikdy neviděl, a mým jediným přítelem byl můj bratr Alfréd, na kterém naše zoufalá situace, zanechala následky. Často jsme byli celé dny bez kousku jídla, živi jen o dešťové vodě. KAT - Ó, jak hrozné. Co se stalo s vašimi rodiči? IVAN - (Bere láhev vína) To jsme se taky nikdy nedozvěděli, a asi už ani nikdy nedozvíme. Naštěstí mě přijala nebožka madam, bůh chraň její duši, za svého osobního komorníka a já jí věrně sloužil až do smrti. PHIL - Předtím si asi vedl dost pochybný život, jak ses tedy dostal k madam? Zaklepal jsi celý vyhublí a v roztrhaných šatech u jejích dveří, požádal o chleba a ona ti hned nabídla práci? Nebo si tě našla na základě inzerátu v novinách? IVAN - Našla mě, víc si nepamatuji, je tomu již řádka let. Někdy se ke mě chovala jako ke svému.... REB - Milenci?! (svůdně po něm vyjede) IVAN - Ne, jako ke svému bratrovi, ale to jsem měl nejspíš jenom ten pocit. PHIL - Velmi podivné, velmi podivné. KAT - Ale co budete dělat teď, když už madam natáhla bač...no tedy když už není mezi náma? REB - Toť konečně chytrá otázka. KAT - Dík. IVAN - Mám od madam jasné instrukce. A to zůstat zde a hlídat dům až do odvolání. PHIL - Do odvolání? To nějak nechápu. IVAN - No, do doby než mě ten, komu sem podřízený odvolá, a dá mi, jak se říká pohov. PHIL - Ale ty jsi podřízen jen madam, nemám pravdu? IVAN - Samozřejmě že máte. PHIL - Ale madam je mrtvá, ta tě už nemůže odvolat. KAT - Znamená to, že tady budeš chodit a hlídat až do nekonečna? REB - No to asi těžko zlatíčko, dýl než do smrti to stejně nemůže vydžet. IVAN - Pak tedy do smrti smrťoucí a ani o den déle. KAT - To je mi vás tedy od srdce líto, takhle promarnit život a vůbec si neužívat. To já bych asi pukla zlostí. REB - Jen si pukni, pak mi ale nechoď radši na oči. PHIL - Třebas tě madam odkázala ve své závěti do služeb někomu z nás, tomu bych se vůbec nedivil. A kdyby ne, pak by se to jistě dalo na základě nějakého zákona zařídit. IVAN - Já ovšem chci dodržet slib, který jsem dal, a od nikoho jiného než od madam se odvolat nenechám. PHIL - S tebou je to těžký, dělej jak myslíš. Já si dám už konečně to brandy. IVAN - Jak je libo. A dámy? REB - Ještě nejsi v našich službách. IVAN - Je to má práce a dělám jí rád. Ale jestli nechcete, půjdu se nahoru znovu nakládat do lihu... REB,PHIL - Ne jen zůstaňte. KAT - Vaše společnost je okouzlující. IVAN - Hm. Děkuji, to jste nemusela. (Přesunuje se k baru. Od této chvíle se začíná utvářet citové pouto mezi Ivanem a Kathlen ) IVAN - Co si dáte dámy, máme například burgunské dále pak.... REB - Prosím, vy máte burgunské? To by zas někdo potřeboval brýle, co Phile? IVAN - Dámy asi tedy touží po burgunském. REB a KAT - (Kývnou)(Phil se tváří kysele.) IVAN - (po kratší pauze se snaží navázat konverzaci:) Venku se nám nějak smráká... KAT - To bude prosím nejspíš večer, ne? REB - Ne, proboha Phile, kde si k ní přišel? PHIL - To má z mojí školy, naučil jsem jí, že je lepší říct blbost, než být zticha. REB - Žes tedy nebyl raději zticha. IVAN - Říká se, že pití dělá z mužů opilce a z žen krasavice. PHIL - A k tomuto závěru si dospěl pozorováním sebe a madam? IVAN - Ano pane. KAT - Jak jste inteligentní, tohle by Phila těžko napadlo. PHIL - Nemůže mě napadnout to co není pravda. IVAN - Tady máte paní.(předá Rebece skleničku burgunského) REB - Žádná paní, ale... PHIL - stará panna. chachacha REB - ale slečna Rebeca, slečna slyšíte. IVAN - Ano paní. REB - No tak tedy děkuji. IVAN - Zde pro vás milady. KAT - O já přeci nejsem milady. IVAN - Pardon, milady, vy jste milady. (Políbí jí ruku) PHIL - To by stačilo, jestli ti to nedošlo, tak to je moje žena. Jestli chceš ženskou, tak můžu z nás doporučit jedině Rebecu, protože já jsem chlap. Ale když už půjdeš s Rebecou, dej si bacha, abyses neobjevil v rubrice jednoho nejmenovaného časopisu, "Tenkrát poprvé" a možná i naposled. REB - Jen se bav na cizí účet, bráško, ono tě to časem přejde. IVAN - Vaše brandy pane, jak jste si přál. PHIL - Děkuji. IVAN - Nějaké další rozkazy? PHIL - Ne, zatím ne. IVAN - Pak mi dovolte, abych se vzdálil, madam... tedy pane. PHIL - No proto. Vzdalte se! (Ivan si odpochoduje sednout na židli u baru) KAT - Sednete si snad přeci mezi nás, a nebudete si tam soukromničit. IVAN - Kdepak, madam by se zlobila. REB - Ale madam už se nemůže zlobit. IVAN - Madam je mocná, její duch je pořád mezi námi, a jestli ji někdo naštve, tak mu ukáže zač je toho koleno. REB - Loket. Říká se zač je toho loket. IVAN - No jo, mně se to popletlo s tím, že by si nechal loket pro dolar vrtat. REB - Ano, pak to tedy dokonale chápu. IVAN - Vidím, že už jste dopili, je čas jít domů. PHIL - Prosím, mohl bys mi to ještě jednou zopakovat? IVAN - Bezevšeho. Vidím, že už jste dopili, je čas jít domů. PHIL - Ty nás chceš vyhnat? IVAN - Vidím, že je potřeba to ještě jednou zopakovat, tak tedy: Vidím, že už jste dopili, je čas jít domů. Odchazí se dveřmi, kterými jste sem přišli, tak tomu bývá ve většině domácností. PHIL - Já snad nevěřím svým uším, já... IVAN - Pak tedy ještě naposledy zopakuji co jsem pronesl již třikrát. Vídím, že už jste dopi... PHIL - Drž už ten zobák zavřenej! My jsme tady doma, tak se tady jako doma budeme chovat. KAT - Ale drahoušku, my přeci bydlíme v panelovém domě dva plus jedna nula a Rebeca v cirusácké maringotce. REB - Jéžiši Kriste, to už s tebou není možný. U tebe se blbost měří v Giga jednotkách. IVAN - Toto je dům madam, a nevzpomínám si, že by nějak zvlášť, nebo dokonce samostatně, vám ho chtěla pronajmout. PHIL - Ber to tak, že jsme v přesile a nemáš proti nám šanci. REB - Zůstaneme pouze do zítra, to se tady bude číst závěť. Madam chtěla, abychom jí četli v této místnosti. KAT - To jsem na to zvědavá. PHIL - Už zítra z nás budou milionáři, to se mi bude sladce spát. IVAN - Dobrá tedy, když nebudete tropit vytržnosti, znesvěcovat věci madam a jezdit po zábradlí, jako já, můžete přespat. PHIL - Nu vidíš Ivane, že se můžeme rozumně dohodnout. Až dostanu své miliony, dám ti za to naoplátku nějaký ten dolar. (Ocházejí) REB - Dobrou noc. IVAN - Ať vás madam straší celou noc. Tak jsem sám. (Kathlen se ještě vrátí) IVAN - Nu ještě ne, co se dá dělat. KAT - Já bych vám chtěla dát něco, aby se vám šťastněji spalo. IVAN - Jako co? (Kathy se začervená, dá mu rychle pusu na tvář a odběhne) IVAN - No, to si nechám líbit, sex jsem chtěl vždycky zkusit, že to proběhne tak rychle to jsem nevěděl. Příště si to musím pořádně vychutnat. No nic, já jdu spát. Dobrou. (Odejde) PHIL - Už zítra to tady bude celý moje, todle plus ty melouny. Já se těším, až snad ani radostí neusnu. Tohle je lepší než sex. To možná zase ne, protože ten s Kathy.... (odchází) (TMA) 2. OBRAZ (Ráno) (Přichází Rebeca) REB - Ani oka jsem nemohla zamhouřit, jak jsem byla napnutá na tu závěť, snad ta částka bude stát za to. Kolik by to tak mohlo celkem dělat? PHIL - (Přichází) Rozhodně nejde o žádný pakatel, ale myslím si, že mě měla ségra ve větší oblibě, tak bych se nedivil, kdyby odkázala podstatnou část mne. REB - To bych se divila, v životě si pro ní nehnul zbytečně ani prstem. To já jí alespoň poslala kondolenci, když nám zemřela matka. PHIL - No uvídíme jak to dopadne. Jsme její poslední žijící příbuzní, tak se to nějak rozdělí mezi nás, a k normálnímu životu by mi stačila bohatě i polovina jejího majetku. REB - Buď jak buď. Jak si se vyspal bráško? Chrr, chrrr. PHIL - Ale, ani se neptej. V hlavě jsem spřádal plány, jak s penězi naložíme a Kathy do toho pořád chrápala. KAT - Já nikdy nechrápu! Dobré ráno, Rebeco. REB - Dobré ráno. PHIL - Ale dneska si chrápala a mlaskala ze spaní. Asi se ti něco zdálo, nechci vědět ani co. KAT - Já nikdy nechrápu, abys věděl. Leda by se mi zdálo něco tobě. REB - Dobrá, považujme to za uzavřené, ať se dnes, v tak slavný den nehádáme. PHIL - Dneškem počínaje začneme, žít nový život. KAT - Och, já se na něj tak těším. REB - To my všichni. (Vejde Ivan) KAT - Dobré ráno, Ivane. IVAN - (ospale) Dobré ráno, dámy a pane. KAT - Co je nového? IVAN - Co je nového? Vše je při starém akorát nám začal nový den. KAT - Opravdu?! PHIL - Nalil bys mi skleničku brandy, Ivane. IVAN - Pán bude pít sotvo vyšlo slunce? Musím podotknout, že by se pán mohl zpít do němoty. PHIL - Chci jen na přípitek. Nejsem žádný alkoholik, ale dnes se po ránu napít musím. IVAN - Na přípitek by se možná hodil více šampus, máme tady ty nejkvalitnější ročníky. Nedáte si raději ten? PHIL - Tak jo, co s tebou mám dělat. REB - A závěť Ivane, máte kde? IVAN - Závěť ? Rýnské, portské, sklepmistr... Závěť prosím nemáme, ale nechcete-li šampus, pak můžu nabídnout různé druhy vín... REB - Chci taky šampus, ale kde je poslední vůle vaší madam? IVAN - Jó tak, o obchodní záležitosti madam jsem se nikdy nestaral. Zeptejte se jí. REB - Nevím jestli to odmítáte chápat, nebo jste tak zabedněný, ale madam je už po smrti. IVAN - To není možné, to by mi neudělala. Ó, moje milovaná madam..... PHIL - Přestaň na nás už konečně hrát tu komedii a řekni nám, kde je její závěť! IVAN - Když mě to tak vzalo. KAT - Nás také. PHIL - Kde je závěť? IVAN - Není tady. REB a PHIL - Cože?! IVAN - Není tady! PHIL - A kde tedy do hajzlu je? IVAN - Kdybyste si odpustil na mě tak křičet, rozhodně byste se dověděl víc. Měla by příjít poštou. REB - A kdy? IVAN - Čekám na to každým dnem. PHIL - Takže jsme tady asi strávili noc zbytečně. IVAN - Nebojte se do týdne přijde určitě, to chce trpělivost. PHIL - Ta mi ovšem právě došla. (OZVE SE ZVONEK) REB - Co to? IVAN - To bude pošťák, takhle brzy ráno nikdo jiný nechodí. Omluvte mě. REB - Myslíte, že bude mít tu závěť. IVAN - Jak bych tohle mohl vědět. Dovolte.(Jde ke dveřím) PHIL - Pane bože, ať tu závěť přinesou ještě dnes. IVAN (k poštákovi) - Buďte pozdraven, pane pošmistr. Co mi nesete? Jo, tohle to. Po tom už vevnitř všichni touží. PHIL - Bude závěť bude. REB - Na to si musíme připít. IVAN - Tak se mějte. Zatím. (Vrátí se dovnitř, kde probíhá přípitek.) PHIL - Sem s tím honem! IVAN - (nese noviny) Věděl jsem, že vás noviny potěší stejně jako ta závěť, člověk potřebuje vědět, co je ve světě nového, a noviny ty vám odpoví na všechny otázky. (začne si číst noviny) REB - Kde je, ale ta závěť? Říkal jste tomu pošťákovi, že nás něco potěší. IVAN - No, ty noviny vás snad nepotěšili? Závěť nepřišla. KAT - K čemu závěť když máme noviny, hehehe. PHIL - Kuš!! Jedeme domů. KAT - Musím upozornit, že nemáme na benzín. (OZVE SE ZVONEK) REB - Kdo zase otravuje? IVAN - To nevím, ale nikdo nebyl ohlášen, tedy nebude nikdo ani vpuštěn. PHIL - Tak se běžte ksakru podívat!! IVAN - Už běžím. "A to jste zase vy, co jste zapomněl, ukažte, no na to vevnitř čekají, ti budou koukat. Včera bylo takový dusno, že jo, hrůza. Jen jsem se divil, že nepřišla bouřka. Dneska se taky nějak špatně dýchá. Víte to, že madam měla včera pohřeb. Včera to prý seklo s výčepní v hospodě vzteky. Je to pravda? To se tedy dějí věci. Já ani... PHIL - K noze!!! IVAN - Slyšíte, už je po mně scháňka. Musím jít sbohem. (Vrací se s dopisem) Promiňte mi. Já se s pošťákem se vždycky zakecám. Víte on je hluchoněmý. REB - To je závěť? IVAN - Ano, předtím mi jí zapomněl předat, ale snad se nic nestalo. PHIL - Podej mi ji, Ivane. IVAN - Nemůžu, neboť vám není adresována. PHIL - A kdo je adresát? IVAN - Madam. (Phil mu vytrhne obálku vzteky z ruky) REB - Tak a je to tady. IVAN - Cože? Jó že umíráte hlady. Připravím tedy něco k snídani. REB - Jak můžeš myslet na jídlo, v tuto chvíli?! IVAN - Máte pravdu, měl bych si držet postavu. PHIL - Ivane, nalej nám ještě šampaňské. KAT - Ale to se opiju, zlato. PHIL - Dneska můžeš. IVAN - Tady máte, to si dáte. KAT - Děkuji. REB - Kdo to přečte? Já asi těžko, zapomněla jsem si doma brýle na čtení. KAT - Já čtu moc trhavě, takže tady zbýváš už jenom ty Phile a Ivan. PHIL - Samo sebou, že to přečtu já, jak jste jen mohli pochybovat, že ne. REB - Nalejte si taky, ať nejste na suchu. IVAN - Jak myslíte, ale jestli se z těch bublinek opiju, můžete za to vy. (nalévá si šampus do svého velkého hrnku) PHIL - To si piš, a pojď si sednou mezi nás. Mezi "milionáře". IVAN - To si nemůžu dovolit, takto vás vyrušovat. Víte já jsem jen sluha a nepřísluší mi sedět s mými pány u jednoho stolu. PHIL - Já chci, abys seděl mezi námi. KAT - Vždyť jsme taky jenom lidi, ne? REB - My tě neukousnem. IVAN - Když já nevím. Neumím se společensky chovat. PHIL - Přenechám na tebe čtení závěti. (chce mu závěť podat) REB - Cože, teda prosím. To nemyslíš važně. (vytrhne mu zděšeně závěť z ruky) IVAN - (Závěť se dostává k Ivanovi) Opravdu, to já čtu strašně rád, vždycky jsem předčítal madam něco před spaním. Vlastně jenom když nemohla usnout. Jednou mě za to dokonce pochválila. KAT - Co řekla? IVAN - Že než mojí četbu poslouchat, to vždy raději usne. To je co? KAT - Neuvěřitelné. PHIL - Stejně už mlhavě tuším, co je v závěti napsáno. Pojď Ivane, přečti nám to, ať to mám potvrzený. REB - Nejdříve přípitek. PHIL - Na miliony a slávu. REB, KAT - Na miliony a slávu. IVAN - Na zdraví. (vypijí šampus a znovu si sedají. Ivan před jejich hltavými zraky rozlepuje obálku) IVAN - Tedy začnu. (čte) Poslechni vole..... REB - Prosím, co to čtete. IVAN - Pardon : Poslední vůle madam Valmontové (pauza) PHIL - Proč nečteš? IVAN - Teď jsou tady tři vynechaný řádky, ani písmenko na nich, z nich nic nepřečtu. REB - Ach bože. IVAN - Konečně : (čte trhavě) Já madam Valmontová, teď když čtete tyto řádky jsem už dávno pod zemí a rozežírají mě červy," och, chudinka madam, ty červy si nezaslouží. Musíme ji jít vykopat. PHIL - Nevzrušuj se a pokračuj, jinak dostaneš padáka. IVAN - ...červy, jsem se svým právníkem sestavila tuto závěť." To mi z toho vyshlo v krku, brandy by prospělo. KAT - To tam je taky? IVAN - Ne, to bylo řečeno za mě. PHIL - Vždyť si snad ještě ani nezačal, ale jestli pak podáš lepší výkon, tak ti něco přinesu. IVAN - Byl byste laskav. PHIL - Ale nečti napřed. Chci u toho sedět, aby mě to neporazilo. IVAN - To já stejně neumím, číst dopředu. - Zatím nejdojemnější závět, co jsem měl kdy v ruce. KAT - Máte více zkušeností se čtením závětí? IVAN - Ne, toto je moje první. Děkuji. (Napije se) PHIL - Není zač. IVAN - Jedeme dál. Jelikož jsem za svého života byla bohatá a mocná žena mám toho dost, co můžu svým dědicům odkázat. REB - Super. To jste přečetl bez záseků. IVAN - To je tím brandy. Vyjmenuji popořadě koho se bude mé dědictví týkat: samozřejmě že se to podělí mezi mého bratra Phillipa, sestru Rebecu a švagrovou Kathlen, a něco málo dostane i můj věrný komorník Ivan. Kdo dostane co, ví kníže. REB - Kdo? IVAN - Ó, pardón. Viz níže. PHIL - Nezapoměla na nás to je dobré. Třeba nám to rozdělí na třetiny, to bychom pak se ženou měli dvě a ty jenom jednu. REB - Uvidíme jak to bude. IVAN - Jestli jste se báli, že něco odkážu chachacha... REB - Proč se smějete? IVAN - chari-ta-tiv-ním organizacím, (pauza, Reb a Phil trnou, Ivan se občerstvuje) pak jste se báli zbytečně. REB - Všechno bude naše, není to super bráško. IVAN - Začněme tedy u Kathlen. PHIL - Už je to tady. IVAN - Chtěla bych vás ještě upozornit, to jako madam, abyste vydrželi a přečetli si závěť až do konce. Kathlen to naivní a potřeštěné děvče... KAT - Takovou chválu si snad ani nezasloužím. IVAN - ...musím podotknout, že bratr si nemohl najít už nic horšího, Kathlen od mě dostane sadu naušnic pro děti, jako malí jsme si s nima dokázali hrát s Rebecou celé hodiny, vzpomínáš Reb. REB - Jak se opovažuješ mi tykat, Ivane?! IVAN - Čtu jen co je psáno, to vám tiká madam, a pak že je prý mrtvá. KAT - Naušnice, nic lepšího jsem si nemohla přát. PHIL - To jsou, ale dětstké naušnice!! KAT - Nevadí, schováme je až budeme mít dítě. PHIL - Vypadá to, že se to rozdělí mezi nás napůl, ségra co? IVAN - A teď k mým sourozencům. Prvně k Rebece. Té svini.... REB - Prosím? (Nedostává se jí slov. ) IVAN - Té s vynikajícím smyslem....zkazit každou srandu. Byla si mi sice sestrou, ale moc dobře si se ke mě nechovala, možná proto, že jsem byla mazlíček svých rodičů a ty ne. No nebudu to rozpitvávat. Od doby co si mi přebrala Jamese jsem tě začala nenávidět a proklínat. A mé kletby asi nejspíš byly vyslyšeny, asi jo když si zůstala starou pannou až do dnes. Ale neboj to se dá změnit a před smrtí jsem ti odpustila. Odkazuji ti něco na základě čeho sbalíš koho budeš chtít. REB - Kolik miliónů, rychle čti. IVAN - Mně to tedy pomáhalo, nevím jak tobě. REB - S milionem sbalím i prezidenta. IVAN - Odkazuji ti všechny svoje... PHIL - Ne! To není pravda!! REB - Já to tušila, ženy si musejí pomáhat. IVAN - ....všechny svoje romány červené knihovny, budeš-li se chovat jako jejich hrdinky, jistě někoho najdeš. PHIL - (směje se) REB - Já tě proklínám, sám ďáběl ať tě za tu drzost v pekle straší. IVAN - Vidím tvůj úsměv na rtech, a ty se neboj Phille na tebe jsem nezapomněla. - Musím podotknout, paní Rebeco, že ty knížky člověka opravdu rozpláčou, a madam jich měla stovky, sama je ani všechny nestačila přečíst, chudinka. PHIL - Rebeco, sama nevíš jak drahocenný poklad si dostala, ale až si to uvědomíš, radostí nebudeš vědět, kde ti hlava stojí. REB - Moc se nesměj, aby ti ségra taky neodkázala, nějakou ptákovinu. KAT - Teď nevím, co je lepší, jestli ty náušnice, nebo knížky. Pro mě určitě ty náušnice, vždyť čtu nerada. Jen, aby si to Rebeca nechtěla vyměnit. IVAN - Dovolte, abych pokračoval. Nu Phillipe pro tebe mám překvápko i s bonusem. Pokud nesedíš tak si sedni, bude toho víc. PHIL - Já to tušil už od začátku, byl jsem jistě její tajný favorit. REB - To je nespravedlivé. IVAN - Tak si držte klobouky, pojedem z kopce. Phillipe, tobě odkazuji to tady kolem tebe a všechny ty melouny, co.... PHIL - Jupí, jej jej to je paráda. To se mi snad jenom zdá, ne? Štípni mě Kathy, ať vidím, že nespím. My jsme milionáři a tento dům je náš. Jupí, (je radostí sám bez sebe) REB - Todle ti ségra nikdy neodpustím. KAT - Miláčku, já tě tak miluju. PHIL - Splatíme všechny dluhy a bude žít jako ti nahoře, večírky, plesy já tomu nemůžu uvěřit. IVAN - A já jsem ještě neskončil, kdybyste prosím zachovali úctu, už to není dlouhé. PHIL - Tak to rychle dočti, ať to můžem oslavit. Uvažuji, že tě zaměstnám jako svého dvorního komorníka, Ivane, jestli budeš chtít. Vem to, prosím tě, s tou slastnou větou, víš tak jak ze mě udělala boháče. KAT - Snad z nás, ne? IVAN - Stejně jsem jí chtěl přečíst znova, protože ona potom ještě pokračuje, potom co jste mě přerušili. Phillipe, tobě odkazuji to tady kolem tebe a všechny ty melouny, co jsou v ledničce. PHIL - Cože?!?! IVAN - Moc se neraduj to vše kolem tebe je právě jen ten stůl za kterým sedíš, ty čtyři židle si k tomu klidně přibal. Ty melouny jsou jenom dva a už budou nejspíš dost seschlí, kdyžtak je nech Ivanovi. REB - (směje se) PHIL - Takhle mě doběhnout, smaž se v pekle, babo. Už jsem to měl a teď tohle. Já se snad oddělám. KAT - Lepší něco nežli nic, miláčku. PHIL - Ty seš tak naivní.... REB - Ségra se na nás všechny vykašlala. (chystají se k odchodu) KAT - Ale říkala přeci, abychom vydželi až do konce, určitě pro nás přichystala milé překvapení. Tak vydržme. IVAN - Poslední odstavec. Doufám, že jste ještě všichni tady a vlna štěstí s vámi nesekla, to bych byla nerada. Než se s vámi rozloučím, musím ještě poděkovat Ivanovi, jak mi sloužil a za jeho věrné služby mu odkazuji svoje panství a všechen svůj majetek, tedy bez toho co už jsem odkázala rodině. Sama nevím kolik toho Ivane dostanete, ale bude toho hodně. PHIL - Ne, já tomu nevěřím. REB - Takhle zanevřít na vlastní krev. KAT - Alespoň někoho potěšila, že Ivane. IVAN - Mějte se pěkně a někdy naschle. S díky se obraťte na Ivana. Vaše madam. Konec. Tak spokojeni. Já ano, jsem teď vlastně bohatý. PHIL - (vytrhne mu to z ruky) Já ti nevěřím, to tam takhle jistě nebylo, ty sis to vymyslel, abys nás okradl. IVAN - Proč bych to dělal? PHIL - Tak přeci je to pravda. REB - Todle by mě nenapadlo ani v tom nejstrašnějším snu. Sluha dostane vše a o nás ohne jen hůl. Jak je ten svět strašně nespravedlivý. PHIL - Já jdu na vzduch, nebo to se mnou sekne. KAT - Na procházku jsme si už dlouho nevyšli. REB - Jdu s vámi, musíme s tím něco podniknout. (Odejdou a Ivan zůstává sám) IVAN - Madam, děkuji vám, tohohle bych se nikdy nenadál. Věděl jsem, že mě máte ráda, ale že zase tolik to jsem se neodvažoval ani doufat. Co s tím já, ale proboha budu vším dělat? Ale pěkne jste to ukázala tomu vašemu příbuzenstvu. Ti si nic nezasloužili. Mám z nich tak trošku strach, už aby odjeli. Na ten benzín jim klidně přispěju. Sám na ty velký peníze stejně nestačím. Nikoho ale nemám. Vlastně mám, bratra, na toho bych skorem zapomněl. Skočím mu z pošty zavolat, aby co nejdříve přijel. Ano, je sice blázen, ale raději tady budu mít jeho, než ty vaše příbuzné, madam. Odpusťte mi vše, co jsem o vás kdy špatného pronesl. Já to tak nemyslel. Nechám vám vybudovat velký pomník, větší než má paní Svobodová v New Yorku. Lidi musí vědět, jak jste byla hodná. Vida, už se vracejí vaši příbuzní. Rychle nahoru pro nějaké drobné, a pak na poštu, ať Alfréd přijede ještě dnes.(Odejde) (Přichází ostatní) REB - Ivane, jste tady? PHIL - Vypadá, že to šel asi někam oslavit. No, alespoň se můžeme v klidu domluvit, jak z něj ty prachy dostaneme. KAT - Požádáme ho tedy o půjčku. REB - To je trapné, já bych se s ním spíš domluvila, jestli by se s námi nějak nerozdělil. Co sám zmůže s tolika penězi? Ani my všichni dohromady bychom je nebyli s to za život utratit. PHIL - Bojím se, že madam mu o nás asi namluvila samé pěkné věci a nebude se s námi ani za nic chtít podělit, ale zkusit to můžeme tady ho máme. Počkej Ivane vrať se. (přichází Ivan) IVAN - Co si přejete, pane? Nebo teď vlastně Phile, když mám ten majetek, můžeme si přeci již tikat. PHIL - Samo sebou, chtěl jsem vám to rovněž navrhnout, pane. IVAN - Pak tedy ujednáno, Ivan. PHIL - Phil. (Podají si ruce) Víte, tedy víš, je to pro mě nezvyk, zdědil jsi po naší sestře pěknou sumičku peněz. IVAN - Ano to vím, nechápu jen proč mi to opakuješ. Možná chcete vyjádřit své potěšení nad tím. PHIL - To ani ne. Jen jsem vám chtěl oznámit, že těch peněz bude strašně moc. IVAN - Neřikej, to vím ale ostatně také. Nemáš pro mě nějaké nové zprávy? Jestli ne, tak já na tebe teď nemám čas Phile, spěchám. PHIL - Jen jsem ti chtěl nabídnout, že kdybys měl nějaké přebytečné peníze, tak já bych ti pomohl jak s nimi naložit. IVAN - Neboj, nebudu potřebovat vaši pomoc, já si vždy nejlíp poradím sám. Mějte se tady u mě pěkně. (Odejde) PHIL - Ksakru, ksakru, ksakru. KAT - Ať žije mistr přetvářky Phil Valmont. REB - Tohle ti nějak nevyšlo, bráško, měls na to pustit mě, já bych ho určitě zpracovala. PHIL - Vy buďte zticha. Jestli něco co nejdřív nevymyslíme, už nikdy se třebas ke svým penízkům nedostaneme. KAT - Tady už se ale nejedná o naše peníze. REB - Jasně že jsou naše. Patřily rodičům, pak madam... KAT - ...a teď Ivanovi. PHIL - Ticho přemýšlím. (Pauza)(Phil vstane a chodí nervózně okolo stolu, Kathlen se snaží přemýšlet a vždy když jí něco napadne, tak se nadechne a chce to říci, ale Rebeca ji vždy rázně zadrží.) PHIL - Měl bych návrh, ale je trošku, no řekl bych až moc radikální a nevím, jestli se mnou budete souhlasit. KAT - My odsouhlasíme vše co řekneš, tak sem s tím! PHIL - Nevím jestli to můžu říct nahlas, snad bude lepší, když vám to jen pošeptám. (naklání se k Rebece a něco jí šeptá) REB - To zas tak moc radikální není, sama jsem o něčem podobném uvažovala. PHIL - (naklání se k Kathlen a šeptá jí totéž) KAT - (vyděšeně vykřikne)Zabít, ty bys byl schopen zabít člověka... PHIL - Buď zticha, tady jde o hodně. Byli jsme tak blízko, a stejně jsme nakonec nezískali nic. A kolik úsilí mě to stálo. KAT - O jákém úsilí tady mluvíš, vždyť si pro madam opravdu nehnul ani prstem. PHIL - Netvrdím, že jsem jí z něčím pomáhal. KAT - Že tys jí taky zabil, po tomto tvojem návrhu bych se tomu ani nedivila. PHIL - Ne, nezabil jsem jí. Všechno co dělám, dělám jen pro nás, miláčku. KAT - Na to já nemám nervy, nechci mít něco s vraždou. Nějak mě pobolívá hlava, jdu si nahoru lehnout. (Odchází) PHIL - Doufám, že chápeš o kolik nám jde. Jestli někde jen cekneš, nepřej si mě. REB - Neměl si jí to říkat, ještě z toho budeme mít problém. PHIL - Neboj, ta nás neprozradí, má ze mě respekt. Co by si pak beze mne počala, pořád mě zaslepeně miluje. To já ji taky, ale nejen ji. REB - Manželské doznání si nech na později, teď jsou před námi důležitější věci na pořadě. Ptám se tedy jak, kdy, kdo a kde? PHIL - (nechá si chvilku na rozmyšlenou) Musí to vypadat věrohodně, aby nebylo poznat, že jde o vraždu. Jed ve víně - to je má nejoblíbenější metoda, jestli chceš tak ho tam nasyp klidně ty, ale jestli se ti to hnusí, pak pro mě to bude hračka. REB - To je tak vzrušující. PHIL - Tady, dneska večer. REB - Ivan tedy dnes ráno vstal naposledy, jak je mi ho líto. Možná víc než naší sestřičky, když jsme jí takto odsou.. PHIL - (prudce ji přeruší) Nemluv o tom, slíbili jsme si, že se o tom nezmíníme, ani mezi sebou. Je to nebezpečné. REB - Snad je Ivan už poslední. (ozývá se zpěv Ivana) PHIL - Pšt. Asi se vrací. REB - A nějak z vesela. No, ať si ten dnešek užije, večer mu to osladíme. IVAN - (vejde) Á, vy jste tady, pak my jistě pomůžete vyprázdnit tuto láhev. Koupil jsem ji na to, abychom to mohli konečně pořádně oslavit. (nalévá ostatním, sám pije z láhve) REB - A kde jste byl Ivane, určitě jste si nevyšel jen kvůli té láhvy. IVAN - V té láhvy je nejlepší ročník bourbounu tady v okrese, ale máte pravdu, byl jsem na poště... REB - Sepsat závěť? IVAN - Ne, tu zatím nepotřebuji, jsem zdraví jako řípa, jen se na mě podívejte. REB - Ale madam byla také zdráva jak říp.... PHIL - (strčí do ní) Na poště jste jistě dával vědět svým příbuzným co vás to postihlo za štěstí. IVAN - Ano Phile, přesně tak. Volal jsem svému bratrovi Alfrédovi, aby se přijel podívat. Jestli chytne vlak bude tady ještě dnes. PHIL - (stranou) Ksakru. IVAN - Jak dlouho tady hodláte ještě zůstat, víte bratr se moc neumí chovat ve společnosti. REB - Ještě bychom tady chtěli přečkat dnešní noc a odjet zítra ráno. IVAN - Jak je libo, ale chtěl bych vás požádat, aby jste se bratru moc nesmáli, on totiž není normální, ale je to moje krev a rád bych mu pomohl. PHIL - Ale beze všeho Ivane, nemusíš se vůbec ničeho bát. IVAN - Já věděl, že si budeme rozumět. - Kde je vůbec Kathy? REB - Zkouší si nahoře ty náušnice.chahaha PHIL -Rozbolela jí hlava, a tak si šla lehnout. Určitě si s tebou připije někdy později. REB - Třebas zítra.Chahaha.(Phil do ní šťouchne) IVAN - Pak s ní si tedy připiji až zítra, ale na ten bourboun mám chuť už dnes. Pijte, co kdo snese. Na to, jak madam byla štědrá, ještě z hrobu dělá dobré skutky. PHIL - Na madam a také na tebe, Ivane. REB - A na naše večerní překvápko. (vypijí sklenky) PHIL - Když se nebudeš zlobit, tak tě teď opustíme, musíme si s Reb něco vyřídit ve městě. IVAN - Ale co když se zlobit budu? PHIL - Pak odejdeme tak jako tak. IVAN - Přeji vám šťastné pořízení. REB - O to se neboj, my koupíme něco co tě....(Phil jí táhne ke dveřím.) IVAN - Já tady tu oslavu asi dotáhnu do konce.(odejdou) A pak se mrknu za Kathy, třeba mi dá jako večer, uvidíme. Jen abych od ní ale něco nechytl. Pro jistotu si vezmu aspirin. (Zapije prášek bourbonem) Není nad bezpečný sex. Sám tomu nevěřím, tomu vy asi nebudete tedy věřit vůbec, ale nejspíš jsem se do ní zamiloval. Ale pochopte mojí situaci, celý život jsem nemohl bez dovolení madam nikoho ani pozdravit, a teď jsem se najednou úplně sám, nezávisle na něčím příkazu, zamiloval. Ještě že madam zemřela. Fuj, co to říkám, aby mi huba za to upadla. No co jen jsem uvažoval nahlas. Nic se neděje. Jdu za ní. Tedy za Kathy.(chce odejít, ale vejde Kat) IVAN - Ach, já o vlku a přiběhnou kozy.(naznačí jisté proporce jejího těla) KAT - Jak to myslíte Ivane? Ale také jsem ráda, že vás vidím. Máme dnes krásně co? IVAN - Ano, ale večer bylo líp. KAT - (začervená se) Ale, to byla maličkost. IVAN - Víte, až do včerejška jsem byl panic a najednou... KAT - (klesne na zem) Och ne, vy a Rebeca!(Pláče) Co jste na ní viděl, vždyť je to ohyzda. IVAN - Já také nic s Rebecou neměl, sice po mě nějak jela, ale ... KAT - (vyskočí) A kdo tedy, zašel jste si do města a tam? Tady už totiž není žádná jiná žena, která by vám dala. IVAN - Netvrdím... KAT - ...pak to tedy nebyla žena, vy jste měl něco s mým mužem.(Klesne) IVAN - Proč mě tady nenechá nikdo domluvit. Netvrdím, že jsem opustil dům, a šlo samozřejmě o ženu. KAT - A kdo vám tedy dal. (vstává) IVAN - Vy, Kathlen. KAT - Cože, já. Kdy, jak. Já si nic nepamatuji. (Prohlíží se) IVAN - Vím pro vás je to dost diskriminující, nebudu vás tím déle zatěžovat, ale nikdy jsem se necítil lépe. Měl jsem pocit, jako by se ve mě všechno zvedlo, a pak zase najednou kleslo. Raději už o tom pomlčím, jen aby se to nedozvěděl Phil, ten by mě zabil. KAT - Ale on vás zabije. IVAN - Prosím? KAT -Tedy chce se o to pokusit. IVAN - On nás odhalil toho jsem se bál. KAT - To ne, chce dostat k těm milionům, i zabít mu není cizí. Málem bych vám to zapomněla říct. A ještě něco Rebeca mu s tím pomáhá. IVAN - To on to sám nezvládá a to si říká chlap. Ale to mění celou mojí situaci a musím rychle něco promyslet. Víte ještě nějaké podrobnosti. Jako jak, čím a kdy? KAT - Ano, jistě. Myslím, že dnes k večeru vám nalejí otrávené víno, dávejte si pozor. IVAN - Odkud to proboha všechno víte? KAT - Poslouchala jsem za dveřma. IVAN - Ale to se nedělá, takhle získané informace nejsou čestné a já co by skaut si musím svou čest uchovat. Musím to co jste mi řekla rychle zapomenout. KAT - Ale ... IVAN - Je mi líto, ale nemůžu pro vás už nic víc udělat. KAT - Dávejte si pozor, ti dva jsou jako satanovi děti, nevim jestli byla taková i madam... IVAN - Ne ta byla zase ježibaba. Víte dnes by měl přijet můj bratr, kdybych tady nebyl mohla byste mu vyřídit, ať za mnou zajde do hospody. Jinam on totiž sotva trefí. KAT - Ano, řeknu mu to. Teď mě rozbolela ta hlava opravdu, to mám z toho jak Philípkovi lžu. (Políbí ho) Jdu si lehnout, jestli se vám to hodí pojďte se mnou, můžeme si hrát na doktory. Čekám vás.(Odchází) IVAN - Hmmm. Hmmm, to je lahoda, hmmm. Jen abychom neměli děťátko. Pro jistotu (vezme si další prášek). Co koukáte madam, sama jste to tak také dělala, jsem to pozoroval klíčovou dírkou, ale nikdy jsem nevydržel do konce, ať jsem trénoval jak jsem trénoval. Zpovídat se ale nechci. Co to ještě říkala, abych šel hrát na doktory. To si mě jistě asi s někým spletla, neboť já nemám lékařský diplom, ale možná si ho nechám udělat. (Odchází) Á, málem bych zapomněl, chtějí mě zabít, ale to jím překazím já se nenechám, ale pro jistotu si skočím něco vyřídit do města, jako třebas závěť. Odkážu vše Alfrédovi. Ti budou mít vztek, jak je doběhnu. Ti budou koukat.(odchází) - PŘESTÁVKA - 3. OBRAZ (Po kolenou se připlazí Alfréd, Ivanův bratr. Má na zádech batoh, a je dosti unavený celodenním trmácením.) ALF - Ahoj, já jsem Alfréd, časově shodný bratr Ivana. Volal, že potřebuje pomoci s nějakými melouny, tak jsem tady, i když toho o zahradničení moc nevím, ale to snad všechno naučím. Víte, bratr je na mě tak hodný, strčil by pro mě i to... ruku do ohně. Jednou mi řekl, ty muj malej bráško, já tě mám rád. Nejhezčí věta co jsem kdy slyšel. (pauza) Řikaj o mě sice, že jsem blázen, ale já si to nemyslím, a Ivča taky ne, proto si mě zavolal poté co mu zemřela manželka, nebo co to s tou madam vlastně měl, musim se ho na to přeptat, bude potřebovat jistě náhradu. A tu mu poskytnu, já Alfréd První Veliký, z boží vůle král a velký opičák Alfréd z rodu opů. (Bije se do hrudi) KAT - (Zývaje přichází) Co to je zase za řev? Jakoby nějaká opice, že by si Phil trochu přihnul, ten nemá nikdy dost. Jé, vás neznám. Kdo jste? ALF - Och, jaká čest, s vámi se setkat, skláním vám poklonu.(Sehne se a zůstane ležet.) KAT - Prosím vás co to děláte? Haló, vstaňte.(třese s ním až se opět postaví na kolena) No to je dost. Kdo jste? ALF - Taková spanilost, ó,.. (chce složit poklonu, ale Kathlen ho zadrží) KAT - Já jsem Kathlen Valmontová a vy? ALF - Já jsem Přišel, alfrédoval jsem na pozvání bratra Ivana. KAT - Trochu jste to popletl, ale chápu. Jmenujete se Alfréd a přišel jste na Ivanovo pozvání. Ach, Ivan je pravý muž. ALF - Já taky nejsem žádná baba. KAT - O tom nepochybuji. Proč stále klečíte a chodíte po kolenou? ALF - A proč vy pořád stojíte a chodíte tak divně, jako vostatní. To přeci není normální. KAT - No jo, máte pravdu. (Klekne si také) ALF - Že je to hned lepší? Nevím proč to napadlo zatím jenom mě? Až co nevidět zemřu, vezmu si tento největší objev v historii vědy do hrobu. KAT - Vy jen tak nezemřete. ALF - Každýmu to jednou odzvoní. Byl bych rád, kdybyste v tomto pokračovala. KAT - Ale bezevšeho. ALF - Má to totiž svoje nezanedbatelné výhody. Neprochodíte například za celý život ani jedny boty, potom se v této pozici drží lépe rovnováha. Jen do schodů se chodí špatně. KAT - Chápu. Budeme takhle spolu tedy chodit. ALF - NE! To ne, já s vámi nemůžu chodit. To nemyslíte vážně, to jste mě urazila v nejvyšší míře. To vám nezapomenu. To to to to je vrchol. KAT - Och, je mi líto, já jsem to ale takhle nemyslela. ALF - Ale prd. Snažila jste se mě zbalit a na to já jsem háklivej. Jednou mě zabalili do krabice a od té doby mám klausofobii. KAT - Bratr jako bratr. Co nadělám? ALF - No, ještě abyste se tady to tento. Kde je Ivan? KAT - Jestli hledáte Ivana, tak ten tady není. ALF - A kde se nachází jeho ostatky? KAT - Prosím? On je přeci ještě živ, zabít ho chtějí až k večeru. Naštval mě, že za mnou nepřišel, tak už mu nebudu pomáhat. ALF - Kde je? KAT - Neřeknu, mám na něj vztek. ALF - Není-li tady, pak může být jedině v hospodě, že. KAT - Jak jste to uhodl? ALF - (pomalu odchází po kolenou z bytu) Děkuji, nashledanou. KAT - Šťastnou cestu a neodřete si kolena. Já musím jít spát, abych měla aliby až dojde k vraždě. A hele, kdo to tady jde. (Přicházejí radostně Phil a Rebeca) REB - A je to doma. PHIL - Kathlen, je tady Ivan? KAT - Ne ten tady bohužel není, šel do města. REB - No, alespoň mu tady stihneme připravit to překvapení. PHIL - Nevarovala si ho, doufám? KAT - Ne, jak bych mohla, ty jsi mi bližší, drahoušku(Políbí ho)Jdu si lehnout s vraždou nechci mít stejně nic společného.(Odchází)(stranou) To by ses divil jak je Ivan dokonale o té věci zpraven. Jestli není blbej tak už jsem nepřijde.(Zajde) REB - Vidím, že nám nestojí už nic v cestě. PHIL - Ivan rád oslavuje, přimýcháme tedy do tohoto rýnského trochu jedu, rychlenatáhnožky, tak, přesně tak, víc ani míň, přesně akorát. A nikdo nic nepozná. REB - Až Ivan. chachachacha. Ten se ani nebude stačit divit, jak to s ním sekne. Jen, aby se napil. PHIL - Žádný strach, ten až to uvidí na stole, tak to bude chtít vyžahnout na ex, nevím jestli to stihne. Můžeme se pak vsadit. Pro teď bych neměl lepší nápad než se schovat, a ze skrytu jeho počínání a dožívání pozorovat. REB - Lepší divadlo jsme si nemohli přát.(Schovají se)(Chvilku pauza) (Přichází Ivan beze slov, pouze s různými pantonomickými výrazy. Dojde ke stolu, kde je otrávené rýnské.) IVAN - Trochu už jsem pil, ale člověk není nikdy opit dost. (vezme láhev, odzátkuje ji a začne ho do sebe nalívat. Ale najednou mu začne být úzko. Odkládá láhev, chytá se za srdce a ve smrtelných křečích skonává. Na to vystupují ze svého úkrytu Phil a Rebeca. Phil naleje do skleniček brandy, dojdou nad mrtvolu a nad ní si připijí) PHIL - Na miliony, ségra. REB - Na miliony, brácha. (ťuknou si a do nastáleho ticha se ozve hrom a....) MADAM - Tohle jste dělat neměli. PHIL - Proboha, ne, to byla ... REB - Ma-madam. (Rebeca a Phil stojí celý zkoprnělý, a třesou se strachy) MADAM - Co koukáte, vy vrazi, děláte jako byste se báli, ale máte teda proč, chachacha. REB - To není možné, vždyť jsme jí přeci .... ne já tomu nevěřím. MADAM - Veř nebo nevěř sestři, já jsem se vrátila abych vás potrestala. (Madam zmizí. Ticho) 4. OBRAZ REB - (ustrašeně) Ségra, si ještě tady? (Ticho) Já se bojím! PHIL - (nevěřícně) To, to byla naše sestra, nebo alespoň její duch. REB - Že se nám to jen zdálo?! PHIL - Doufám, ale stejně odsuď musíme vypadnout co nejdříve. (Na to se Rebeca rozeběhne ke dveřím) PHIL - Počkej, nejdřív se musíme zbavit tohohle. Pomoz mi! (Chopí se Ivana) REB - Ale potom rychle pryč, tady nehodlám zůstat ani o minutu déle než je nutné.(Chytne Ivana za nohy) PHIL - Před Kathlen raději nic z toho, co jsme udělali, ani o madam neříkejme. Třebas se nám to opravdu je zdálo. (Odtahují Ivana, když jsou pryč vchází Kathlen) KAT - To je divné že tady takhle večer nikdo není. Venku se všichni čerti žení, až se tady sama bojím. (Chce si nalít otrávené víno) MADAM - Kathlen, (Kat znejistí) Kathlen. KAT - Fuj. Co to bylo? MADAM - Nic se neboj, já jsem jen duch. KAT - Duch?! Ne, já na duchy nevěřím, nevěřím, nevěřím. (Ujišťuje sama sebe) Nebojím se tě, nebojím. Ó bože, jak já se tě duchu bojím. Běž pryč! MADAM - Nic se neboj, já jsem hodný duch. KAT - O. K., a čí? MADAM - No, já jsem přeci tvoje švagrová, madam Valmontová. Hoj, tys mě nepoznala? To se ti ani nedivím. (Madam zmizí) KAT - To je stejně celý nesmysl, duchové nejsou. (přichází Phil a Reb) PHIL - To se ví, že ne, drahoušku (Kat se ho lekne) REB - Začni balit, jede se domů a rychle. KAT - Ale teď nemůžeme, je tady přeci madam...(podívá se tam kde madam stála) Kde je?... Madam, Madam! REB - Zase výplod tvé pestré fantazie, madam je přeci mrtvá. KAT - Před chvilkou tady stála. Přesně tady. (Ukáže na místo kde stojí Reb, ta uskočí) REB - Je to s tebou vážnější, než jsme si mysleli. Zítra si zajdeš k doktorovi. PHIL - Nejpozději za půl hodiny jedeme. KAT - Myslela jsem, že tady přespíme..... ALF - (Ode dveří) Toto venku pěkně chčije, já jsem ale v teplíčku, to se mi to slastně žije, uvaříme kašičku. (Alfréd přicházi vzpřímeně, v kabátě a čepici) PHIL - Kdo je ksakru tohle? REB - To bude ten dement. ALF - Na to by se zase pěkně rýmoval cement. Ivan mrtev venku leží, Alfréd k vám teď s písní běží. KAT - Ahoj Alfréde, cos to říkal o Ivanovi? ALF - Ivan mrtev venku le..... REB - Je to cvok na druhou, drahá. KAT - Tak vy jste ho zabili. Vy jste ale, ani nechci říct co jste, jak je to sprostý. ALF - Ten kdo zemřel, mrtev je, ten kdo žije, zle mu je. Toto jako bota sice tlačí, ale pro ně tady to snad stačí. PHIL - Udělejte si u nás hačí. ALF - Jsem tu jenom na otočku, ještě hlídám jednu kočku, co sem přes plot přeskočila do klubka se zatočila. Mám pro vás špatné zprávy, nedostanete ani kousek z mastné krávy. REB - Nemá ten člověk horečku? ALF - To víš že ne, ty blbečku. A teď hloupé věci rychle stranou, okrad´ jsem ty, co jiným kradou. KAT - Mluvíš na nás v hádankách. ALF - Vy odejdete v náramkách. Musím vám však pověděti, že jste zase chudáci. Brat mi ve mi vepsal do závěti, že jsem boháč, nuzáci. (Mává s kopií závěti) PHIL - To ne, to už nemůže být pravda! ALF - A prý že s vámi není sranda. Myslel jste to dobře, jistě, zkuste štěstí někdy příště. REB - My ti ale nevěříme, si přeci blázen. ALF - Cítí se snad někdo zrazen? O tom je už každý zpraven, že já blázen, blázen je však každý tady, vy máte navrch i jiné vady. Mám však na to potvrzení... PHIL - Na blázna, či miliony? (s rozkoší trhá závěť) ALF - Na obojí, libo-li, to závěti je kopie, ne že ji snad nekalostí, někdo poblije. Pardón, to byl žargón. KAT - Jste skvělý, možná lepší než Ivan. ALF - Ať jsem Ivan nebo Alf, hraju si to všechno sám. PHIL - ( Čte závěť) Ono je to všechno jeho. ALF - Tváříš se jak slepý střevo. REB - Ivan a Madam tedy zemřeli nadarmo?! ALF - No nic není zadarmo. MADAM - Zlatíčko, ale já jsem tady, umírám už zlostí hlady, veršů už mám ale dosti, přelámu vám všechny kosti. PHIL - Jak to? My vás přeci ..... MADAM - Zabili? (Reb a Phil přikyvují, Madam se směje) Asi ale špatně, když tady s vámi stojím. REB - Ale my.. Tedy jak to? MADAM - Proč bych měla umírat, když jsem ještě nechtěla, o tom co jste pro mě nachystali čtu v každém desátém románu červené knihovny. To byla asi ta slabina vašeho plánu. ALF - Ma-ma-ma-ma-ma-dam. KAT -To je Alfréd, Ivanovo bratr. ALF - Ne-ne-ne-ne... MADAM - Hm. Ahoj. Víc neřekneš? ALF - Ma-ma-ma.... MADAM - To by stačilo. REB - Co to, že žijete? KAT - Problém, co? MADAM - Jak bylo jednoduché, se hned potom, co tady Phil tak čenichal, dovtípit, co se na mě chystá. REB - Ty si tak neschopný, no to bude tou tvou modrou knížkou, vojna ti chybí. MADAM - A jak si to chtěla provést ty Reb, to bych teda od tebe čekala víc, ale mně to nevadí. KAT - A jak vás zabili? Teda jako, chichichi... MADAM - Chtěli mě utopit ve vaně, když jsem se koupala, ale já měla připravenou pod hladinou kyslíkovou masku. Ani se na mě po těch deseti minutách nepodívali, jestli mi nedochází vzduch. S koronorem jsem se domluvila skrz peníze, samozřejmě. Prohlásil mě za mrtvou, ač jsem žila. KAT - To mě by taky neutopili, já umím plavat. A Ivan to celou dobu věděl? ALF - Já-já-já bych něco rád řekl. MADAM - Ne, pro něj jsem byla mrtvá jako pro vás. KAT - A jaký to mělo účel, ta vaše jako smrt? MADAM - Chtěla jsem vidět jak a kdo mě má rád a došla jsem k závěru, že většina lidí mě nenávidí kvůli penězům samozřejmě, to je metla lidstva. ALF - Ma-madam. Já jsem ... KAT - To je Alfréd, Ivanovo bratr. MADAM - Já vím, Ivan je mrtev. ALF - Ne-ne... MADAM - Netušila jsem, že se odhodláte k další vraždě. To co jste provedli mně jsem vám odpustila, v úkrytu jsem se vašemu počínání smála, ale když jste to provedli Ivanovi, musela jsem se zjevit. Za jeho smrt ponesete následky. Budete ho následovat. (Vytáhne zbraň) PHIL - No tak sestři. Byl to jenom sluha, takových jsou tisíce. MADAM - Ivan nebyl jen můj sluha, ale byl to můj..., co bych ti to říkala, nevěděl si to celý život, tak se to nikdy nedovíš. Řekni své poslední přání, Philipe. PHIL - Já.... KAT - Než to madam stiskne, jako že jí v tom nebudu samozřejmě bránit, musím se ti doznat, že jsme s Ivanem něco měli. Byl v tom lepší než ty, drahý. ALF - Ne to si mu neměla říkat. Vyslechnete snad i mě... MADAM - Na to teď není čas. Ještě se bavit s pitomcem. ALF - Já nejsem ale .... PHIL - Mlč a neskuhrej! Já umřu, ne ty! ALF - Já už jsem vlastně ale umřel. Tedy jako. REB - Je to fakt blázen. No tak to zmáčkni, chci zemřít dokud mi nestekl make-up, od toho jak se potím. MADAM - Jak chcete. Nebudu vás více trápit. (chce zmáčknout spoušť) ALF - Stop! nestřílejte. Vždyť oni přeci nikoho nezabili, když vy žijete.... MADAM - Ale zabili mi Ivana, mého pravého a jediného.... ALF - Můžu zaručit, že Ivan žije. MADAM - Těmahle zraky jsem ho viděla umírat, a pak i mrtvého. PHIL a REB - My také. KAT - Ivan tedy žije, to je super. MADAM - Jak by mohl žít? Bylo by to sice fajn, ale je to nemožné. Držme za něj minutu ticha.(Kat to nevydrží) KAT - Kde je? V nebi nebo v pekle? ALF - Bude mě tady někdo konečně poslouchat?! Ivan bude živí, dokud já budu živí. (Pausa) Já jsem Ivan. OSTATNÍ - Co? ALF - Já jsem Ivan. MADAM - To je absurdní. KAT - Ivan přeci nebyl blázen. PHIL - Já tomu přestávám rozumět. ALF - (Strhává ze se sebe přestrojení) Počkejte, jen co se odmódím, pak bude jasno. Ale kdyžtak si mě vyzkoušejte, madam. Zeptejte se mě na něco co věděl jen Ivan a vy. MADAM - Dobrá, ale jestli lžeš, půjdeš do pekla s nimi, nábojů mám dost, to se neboj. ALF - Já nemám proč se bát, madam Valmontová, jako vy jsem přežil svou smrt. MADAM - Řekni mi vše co o mě víš, úplně vše, rozumíš? ALF - Ano, tak tedy, měříte .... cm, vážíte .. kg, v pase máte ... cm, v bocích ... cm, přes prsa .... cm, obvod hlavy ..cm IQ atakdále. (místo čísel něco v podivném jazyku mumlá, naznačuje míry rukama a dělá přitom úšklebky) MADAM - Ach, Ivane. Stačí. Jsi to ty. (obejmou se) IVAN - Madam, madam, madam, já jsem tak šťastný, konečně zase spolu. MADAM - To to ale trvalo, příště si musíme dát vědět, že žijeme. IVAN - Ano, příště bych to nerad prožíval znovu. REB - No rozumíš teď něčemu, Phile? PHIL - Ne, sem z toho celý paf. KAT - Madam, půjčte mi taky Ivana. No, Ivane já jsem věděla, že máte tuhý kořínek. (chce ho políbit) IVAN - Před lidma raději ne. PHIL - (vztekle) Máte pravdu, někomu tady by to mohlo vadit. KAT - Já si to myslela, že žádný Alfréd vlastně neexistuje, a ten muž jak se tady plazil odpoledne si byl ty Ivane, že jo? IVAN - To byl Alfréd. KAT - Vždyť já to věděla už od začátku.(Chce ho políbit) IVAN - Když kouká Phil tak raději ne, jo? KAT - Tak jo, nebo ne? IVAN - Teď jo, nekouká PHIL - Koho jsme vlastně zabili? MADAM - Asi Alfréda, ale neradujte se, trestu neujdete stejně, Ivan ho měl šíleně rád, i když ho k němu, když o tom uvažuji zpětně, nic nepoutalo. PHIL - Hej, co to děláš s mojí ženou?!! IVAN - Musím říct, že jsme v sobě našli jakés takés zalíbení. KAT - No, je lepší milenec než ty, Phile. PHIL - Já už tě fakt zabiju Ivane. Todle ti nedovolím. IVAN - Moc se nezlobte. Půjdete na pár let do vězení za podvody a takhle alespoň víte, kdo vám bude v době vaší nepřítomnosti pečovat o ženu. KAT - To je co Phile, tak pohov. PHIL - Já... MADAM - Víte, mám pro vás ještě jednu radostnou zprávu Ivane, slíbila jsem sice našim rodičům, že to nikdy neprozradím a celý svůj život jsem to držela v tajnosti, ale teď nastal okamžik, kdy je to nutné říct. A myslím, že to celé situaci jedině prospěje. PHIL - Co to zase bude? (sedá si k Rebece) REB - Klid brácha, možná se nás chystá připravit na to, že přijde máma s babičkou. IVAN - To by mě zajímalo, jestli mě to zase tak šokuje. MADAM - Myslím že ano, nechcete si raději sednout? IVAN - Ne, když jsem takhle vzrušen, tak to máte vlastně jako s tamtím, taky nevydržím sedět a musím stát. Tak ven s tím paní má. MADAM - Potom co to řeknu, nebudu tvá paní ani trošku. IVAN - Ať je pravda jakákoliv, nebylo by vhodné uchovávat další tajemství. KAT - To jsem na to celá napjatá. MADAM - Možná bych, ale stejně měla být raději zticha. PHIL - Už to řekni, ať můžu konečně rozbít držku tomu pitomečkovi, co se tam miliskuje s mojí ženou. MADAM - Není to tvoje žena, Phile.(Ticho) PHIL - Co to? To už je extrém, to se ti vůbec nepovedlo. Máme přeci svatební smlouvu. MADAM - A ta je napsaná na jméno? PHIL - Phillip Valmont a Kathlen (přemýšlí) .Morisnová. MADAM - No, a ty nejsi Philip Valmont, a v důsledku toho nejsi můj bratr, ani její muž. PHIL - To už není možný. Říct to někdo jinej, než vy madam, tak tomu nevěřím. A kdo vlastně jsem? MADAM - To se ještě dnes dozvíš. IVAN - Phil už není její muž? MADAM - Tak, tak. IVAN - Ty jsi volná, Kat, chápeš to, založíme rodinu, dům, dítě,.....(Při každém slově jí dává pusu) MADAM - Promiňte, že vám ruším vysílání. Kathy už není volná. IVAN - Prosím, to zase nějak já nechápu. To mi půjčte zbraň ať se můžu zasebevraždit.(bere si zbraň a hledá místo kam by se střelil) KAT - Jé, vždyť já jsem si nikoho jiného než tamhle Phila nebrala. MADAM - Ale jste ve svazku s nositelem jména Phillip Valmont. IVAN - (něco zahuhlá) REB - Co? IVAN - Ten je beztak mrtev, tady bejvalej Phil mu určitě v kojeneckém ústavu otrávil mlíko, a pak se za něj vydával. MADAM - Omyl, Phil žije. A je mezi námi.(všechny zraky se stočí na Ivana) IVAN - Snad ne já? Ne, to je nemožné. MADAM - Věřte tomu je to pravda pravdoucí, jakože žiju. KAT - O tom ale ještě pochybuju. IVAN - Já teda nestačim koukat. To není možné. MADAM - Ano je to tak, ty si Phillip Valmont, ten jediný a pravý. PHIL - No, já čumím. IVAN - Před chvilkou byla moje paní mrtvá, teď žije. Já miloval tuto ženu, byla jeho, hop sem hop tam a je moje. KAT - Ty si tedy Phil, Ivane. Já to věděla už od začátku. Já tě tak hrozně miluju, Phile. IVAN - I já tebe, jsme svoji už roky a ještě jsme neprožili svojí svatební noc. KAT - To se změní. IVAN - To se musí změnit. Jak se to stalo? Ta zámněna myslím. MADAM - Víš, jak bych ti to řekla, no prostě ten pták, co roznáší děti si spletl adresy. KAT - Ti ptáci už dneska nic nezvládnou, ten Philovo byl taky na dvě věci. IVAN - Já byl vždy obhájce toho, že už to je zastaralá metoda, která by potřebovala zmodernizovat. Mohli by ty děti začít posílat třebas na dobírku, s možností vrátit jste-li nespokojení. Madam, tedy teď má sestro, Phil tedy teď Ivan byl vlastně bratr Alfréda, zesnulého Alfréda? MADAM - Tak jest. PHIL - Já tedy vlastně zabil svého bratra. MADAM - Před časem bys bez výčitek zabil sestru a teď tě to s tím Alfrédem tak bere? PHIL - Sestru jsem měl ještě jednu, ale bratra teď nemám žádného. Nemá pro mě cenu dále žít. Zabil jsem bratra. Nemám ženu. (Vrhá se po otráveném víně) IVAN - Počkejte, zadržte, ještě něco zůstalo nevysvětleno....Pozdě. (Phil pije, ale nic se neděje, diví se a přihne si ještě jednou.) REB - Co to? (Hledá něco po kapsách) PHIL - Já mám asi dost tuhej kořínek, už mám bejt dávno mrtvej. REB - No jo, já jsem to popletla, tady je ten jed. (Ukáže totožnou lahvičku) IVAN - A co jste tam tedy nalili? REB - To byla moje ranní moč. (Phil vyprskne) MADAM - A jaktože to s Alfrédem tak věrohodně seklo? Snad tedy taky žije? IVAN - Ne, bohužel ne. Když jsem se s ním v hospodě sešel, řekl mi, že je vážně nemocen, a že ještě dnes umře. Kdybych tohle nevěděl, určitě bych ho sem přestrojeného za sebe neposlal, i kdybych věděl, že to není můj bratr. Ale to se mi nabídlo samo. Chtěli mrtvého Ivana, a tak jsem z Alfréda udělal Ivana, řekl mu co má udělat a poslal ho sem. Nikdo ten rozdíl nepoznal, ani vy madam. PHIL - Ale on zemřel hned, jak se napil. IVAN - Nejspíš souhra náhod, která mé kamufláži přišla vhod, divím se že sem stačil dojít, měl strašné bolesti. Bůh ho věčně opatruj. Amen. MADAM - Bratře, intriky máme v krvy oba. IVAN - Já to mám taky z těch románů, tady není totiž nic jiného na čtení. MADAM - Tak to tedy dopadlo nakonec dobře, vše je rozřešeno a... IVAN - Kdepak, podívejte se na Rebecu, jak je smutná z toho, že je sama, když vidí nás, jak jsme s Kathy šťastní, viď drahoušku. A podívejte jak to zlomilo vašeho dřívějšího bratra. Oba jsou volní. To by šlo dát dohromady. MADAM - Máš pravdu Ivane, můžu ti tak říkat? Je to lepší než Phile, to rozhodně. Ale potom co nám provedli? IVAN - Taky si svoje vytrpěli, a pravda mohla vyjít konečně najevo, díky nim. Odpusťme jim, ať je vidět, že Valmontovi mají skautskou čest. KAT - Ano, ať je vidět, že jsme lepší než oni. MADAM - Ať je tedy po vašem, já také nerada trestám. IVAN - Hej vy dva, nechcete si podat ruku, dát si pusu? Vidím na vás, že jste potom celý žhaví. REB - To ano, ale to by byl přeci in..... MADAM - Teď už právě ne. (Reb a Phil se na sebe podívají a pak radostně vyskočí a obejmou se) PHIL - Konečně spolu. REB - Konečně můžem. IVAN - Ale co vy madam? jediná jste zůstala sama. MADAM - Já jsem ráda že mám vás, budeme si tady konečně žít všichni pospolu, jako rodina a já mám pro vás ještě spoustu překvapení. Reb vzpomínáš si na naši tetu , jo? Tak to nebyla naše teta, ale naše maminka. Gerta naše domnělá matka, byla vlastně naše babička. A abych nezapomněla tetička Berta je vlastně od narození strejda Bert. K O N E C

---