Katarze

Jedna hodina dvacet minut
svítí na mě ze tmy
sleduju zkrystalizovaný a svázaný čas
a čekám na hodinu ortelu
zda si svědomí řekne o moji hlavu.

Svědomí. To ono mě pálí v břiše
nebo je to zase jenom vodka s rumem
pravidelná pohádka na dobrou noc
přiblížila se chvíle obřadu, vyočištění duše
a já poklekám před oltářem civilizace
(z bílého porcelánu, krásná práce)
Pomalu se nad něj nakláním
pak se začnu kát a zpovídat a všechno ze mě vyjde ven

Párky i s rohlíkem a večerní zprávy, noční bdění a denní můry, naděje i nenávist, přečtené knihy a přečtení lidi, prošlej jogurt stejně jako prošlé myšlenky. Všechny tyhle klišé a fráze života. A zpověď pokračuje - promluvy vysokých, pomluvy nízkých, sprostý vtipy, nudlová polívka (to mezi nudlema byla asi láska). Nakonec i ta vodka s rumem, jenom svědomí si hloupé tělo macešsky nechalo.

Katarze, očista
tak jako každou noc
absolutní osvobození, pravý zen
a já se opírám o hajzl a vím
že sem to neměl, kurva, chlastat.