Učitel hudby

pohaněný smutkem

do kosmu spadávám

a hvězd jak much

je plný les

jen jestli není

barvou plodu kávy

jen jestli není

nespatřená

hned proskočila z dlaní

plátno slunci založené

parou zuboženou tvář

byl jsem mrav

a bachaři ve víně

jsi chutí vyvážený zpěv

napít se

a zázraky

svou cestou

jsem se nevydal

v dračím chřtánu

jazyk s kůží

jako by zvaný

je mé karátové ráno

co by věčný sen

v konečcích prstů štípnutým

v sladké třtině leskem

jen jestli není

děvče stínem svázané

jen jestli není

pod kupou sena kráterem

to asi den se probudil

jako stromem list

a nezavání hrůzou

jen není spatřená

a dýchá strachem

v pádu hvězd

jen jestli ji máš chytit

jen jestli jí smím vyhovět