Balada chmurná o strašlivém osudu hraběte Kolowrata

Příběh strašný povědět se chystám,
jak hraběte Kolowrata osud stihl hrozný,
jak život jeho najednou byl ten tam,
ač nikdo nevěřil, že cos takového je kdy možný.

Žil v městě Brně hrabě z Kolowratů,
žil vesele a rozmařile.
Panství stkvostné vystavil si u Přívratu,
pro rozličné své kratochvíle.

Pořádal hony, hostiny a bály,
koncerty, divadla a tance.
Vznešených hostí míval plné sály,
však spatřit bylo lze i psance.

Na jedno takovéto hodování
zavítal pán z cizí země.
Oděn byl vznešeně, leč jeho povídání
hraběti znělo výhružně a temně.

"Můj pán a vládce mívá ve znaku
lva, jenž mu sílu v boji dává.
Ty, hrabě milý, zanech rozpaků
a pověz, komu za vděk dluží tvoje sláva?"

Hraběte polil neslýchaný stud a zloba,
cizinec ten ho urazit chce snad?
Než odpověděl, přešla dosti dlouhá doba:
"Co tak, abychom šli spat?!"

Přes dobu značně pokročilou
hraběti spát se nedaří,
tu chce se radit s pekelníků silou,
tu utíká se k oltáři:

"Poraď, velký, mocný duchu,
kdo sile lví se může vyrovnat?
Dopřej služebníku svému sluchu
A rci, koho mám si v erb svůj dát?"

Tu ozvalo se: "Hrabě, toto věz;
respekt budí rozlícený lev,
však hněvu draha víc se střez!
Nechť tedy drak je napříště tvůj šéf!"

Zda hlas ten sloužil zlé či dobré síle,
by sotva kdo říct dokázal
Hrabě ráno pospíšil si čile,
"Ať přivedou mi draka", rozkázal.

Věci dostaly pak rychlý spád.
Ať kdo měl či neměl dáno shůry,
otočil se čelem vzad
a prchal z dosahu té stvůry.

Jen hrabě pojal k tvoru něžnou náklonnost,
co dítko své na rukou jej hodlal chovat.
Drak však dostal na hraběte zlost
a že měl hlad, tak nemínil se rozpakovat

a pána z Kolowratů spolknout ráčil,
celého, jak byl ustrojen,
dřív, než vůbec vykřiknouti stačil.
S večeří touto spokojen

drak odplazil se do kašny ve Vaňkovce,
kde trávě sousto vydatné a tučné,
čekal na odvážného lovce,
jenž za lidu podpory hlučné,

pomstil by smrt hraběte.
Že ale v lásce k vrchnosti jsou poddaní,
ať zeptáte se sedláka či pážete,
spíše vlažní nežli vřelí,
od čekání na smrt drak tam zkaměněl.

A  tak se končí příběh celý
o troufalosti pána z Kolowratů,
co zemřel, ač byl v plné síle,
co měl plné skříně šatů
a vůbec žil si rozmařile.

Nechť příběh jeho skýtá poučení
všem, kdož nad ostatními vypínat se chtejí
a mít něco, co běžné není.
Tím končím a hezký den vám přeji :]

---