Do slunovratů ...

Každý z nás se "předělává" v podstatě každým okamžikem; obzvlášť když člověk se s někým/něčím novým setká - s něčím, co mu ukáže nějaký nový pohled na vlastní život, na život vůbec. Mně to taky trvalo delší dobu, než jsem do tohoto textu pronikl; jestli jsem teď alespoň trochu jiný? - kdo ví...

...je to nějaké lepší...Ty jsi to předělávala...nebo jsem se předělal já?

Slunovraty... Svátek slunovratů... Pohanský svátek, výkřik radosti nad přestálou zimou, těžkou, krutou, smrtelnou... Jak lehce se v takové chvíli eurofie zapomene, že zákonitě a neodvratně přijde zima příští, studená, nevlídná... Co s tím? Rada nesnadná; snad vystavět si teplejší příbytek, ve svém žití - to ale nejde jedním rázem, k tomu je zapotřebí hodně práce, a i vědění, kterým směrem své úsilí napřít. Tak co, Ufounku: uhádl jsem teď už správně, čeho ses svou básničkou dotkla?

Tady taktéž::--))

...asi takto...změna je život...zamazlit se, je pěkné...zamazlit se do mraků...i když roztodivných...je docela riskantní...totiž, často se mi to stává...ne, že by to snad bylo na nic... má to cosi do sebe...ale horší je najít cestu ven...asi to bude docela dobré, když to není zcela jednoznačné...

...pěkné...taky bych se docela rád "zamazlil"...

Já tak nějak vůbec nevím, jak bych vyjádřil můj pocit z této básně, a tak si vypomůžu slovy z jednoho filmu: něčeho ses tu dotkla, Ufounku - něčeho zřejmě důležitého; jenomže já přesně nevím čeho... Musím se k tomu ještě vrátit, s odstupem, pak možná budu vědět trochu víc...