Horečka sobotní noci

Noc je královna

Modrá jsem kaňka, pohodlně roztahuji se po tenkých řádkách na bílém povlečení. Bublinky vzduchu na mém povrchu chvějí se nedočkavostí, až budu vpit do Tebe. Máš kočičí jazyk, drsný jak pohled auditora, růžový jako piják... Mohu se i jinak vpíjet. Pohledem, kupříkladu, čím hlouběji se vsáknu pod tu kůži býčí, tím víc se můj zrak rozpouští... Ne, to nejsou slzy, hlupáčku... ty jsou přeci slané. Horké kapky vosku kupí se Ti v perličkách a kaskádách a řetězcích a.... mezi ňadry ...a nejen tam... ro-zkoš-ni-ce vnímáš bolest jako s l a s t ty tam jsou drápky kočičí jen sten ten jak sen se dal ti v plen... Noc je dlouhá až nesnesitelně krásně únavně slyšitelně (to ti cvrčci) a postel je plná (ach jo) parafínových kousků. Spěme už!

---