Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsím, leťme do nebe!
09. 05. 2001
3
0
1048
Autor
Agony
Usínáš pod pláštěm tmy,
probouzíš se mlhovinou,
všichni lidé nejsou zlí,
někdy ani vlastní vinou.
Pomíjivost světelnosti,
co vměstnaná je v temnotu,
máš dvě tváře plné zlosti,
nenávist a ochotu.
Voníš jako květy růže,
čmelák schován v okvětí,
provoněn až na dno kůže,
uvězněn v tvém obětí.
Okamžiky nevědění,
sladké chvíle bez tebe,
tak tě znovu prosím, smrti,
poleť se mnou do nebe.
páči sa mi to napriek gramatickým rýmom, ale prečo prosíš smrť? Keď bude prosiť ona teba (a to určite raz bude), pozbieraš si svoje krištáľové slzičky a pôjdeš rád? Alebo je to tou nedosiahnuteľnou exotikou (sebaľútosti a ničomnosti bytia)?
Máš krásne spracovanú myšlienku, ale ja aj tak radšej poletím k slniečku živá :o)
Taky tož tak. tip. A taky bych chtěl, aby si mě jednou smrt vzala do nebe a ne někam jinam :o)))