Písmák Východ slunce
Čekal jsem na východ slunce.
Tu noc víčka nesklapla,
Oči jen tupě
civěly do tmy
Spatřil jsem anděla
Spatřil jsem anděla…
Prošel tiše a nakrátko
Se zastavil…
Dlouze a smutně,
Krakovská dešťová
Putuji oblohou zakletou v kalužích,
Řád vzrostlých jasanů nedá ji zneužít,
Řád vzrostlých jasanů slzou z její tváře
zahání samotáře.
Akrostich na UŘBSHN (Ředkvička)
Ukousnu ti hlavičku,
Ředkvičko stydlivá,
Bráníš se štípanci
Sdojemnou razancí,
Políbím ústa hromů, blesků
Políbím ústa hromů, blesků,
pomohu noci do rozbřesku
ponořit temný háv upírů.
Tornádo konejším v objetí,
Na hřbetech sta koní
Na hřbetech sta koní
rozešlu úsměv
do světa úsměvů,
jež z klecí vyhlíží,
Perlám
Neboj se, neboj,
ještě umí se potápět
lovci perlorodek
hlubinám vstříc
ABLAKADABLA
Ablakadabla,
aby klec spadla
na zlého dlaka,
ktelý se fláká,
Tváří v tvář smutnění...
Vrba si smutní
nad lenivou tůní,
do bukové kůry
vyryté srdce
Smuteční
Do klavírních klapek
vypíšu smutnění,
tóny je promění.
. nepromění.
Ušeptej mne do snění...
Luno, Kněžno noci,
ušeptej mne do snění,
dávno již po setmění
ovce smutkem pošly
Jaro
Stéblo mravencemcloumá do vánku,
vlaštovka přináší jarní pozvánku,
skřivan červánkům přidává na kráse,
Zrcadlem Slunce oslepit nedá se.
Kristus 3 v plynové komoře.
Do pruhů oděn,
hvězda šesti cípy
srdce probodává.
. ve hře na bohy,
Květina
Barvy si hrají
pod víčky,
jež Slunce stéblem šimrá,
ve tváři polní
Kristus 1 na krizi
Po rozbití davů
a bezduchých pravidel,
klec budiž otevřena,
jen vylítnout do lásky.
Kristus 2 na hranici
Někdy za pravdu,
někdy jen pověry,
probudit strach,
svého se zbavit strachu,
Vyznání do ticha
Ó , jak jsi spanilá ,
vílo mých tajných snů ,
k nimž bránu střeží
soumrak se svítáním .
Duha
Duha , má naděje ,
slunce se usměje
v dešti.
„Déšť věčně neleje. “
Zabawa wiosny
\Zamknij oczy\
Spodziewałem się
ciepłego pocałunku
a jednak
jen tak duha
NÁDHERNÁ DUHA
MÁN K EJULP ABDUH A
KAPKAMI BARVÍ SVĚT
KAT KAJĚN ES MÍŠĚT
Panta rei
Všechno plyne,
Panta rei, pane
Herakleite z Efezu,
všechno plyne.