Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSprcha
20. 04. 2007
0
4
359
Autor
Dora
Doktora jsem vod včerejška neviděla
Ale zase, to jo, jsem zakopla vo kufr - v noci.
Šla jsem na malou, pak do měkkýho - praštim se - a vona si sedí na mym pokoji...nějaká nová.
S kufrem..!
Kejvala se až dolu k linu, jakoby se tu dalo z podlahy jíst
Jí řikám:"Nějak pomoct?"
"Flašku vizoura, krávo..."
Jo, to zrovna. Tady.
Až do rána jsem nespala.
A pořád jsem si vopakovala:
Hlavně že nejsi v lochu - přitom jsem neukradla ani karbanátek...
Ale ta žízeň...
Nemůžete vědět, co je to moje žízeň.
Hřeje mě u srdce, když si vzpomenu, jak každá byla jiná.
Nestačil mi jeden bar, jedno bistro, jedny lidi....
....střik vináček bych si dala...
Ta nová chrápe.
Sestra votvírá dveře: cvičit- pak malovat hruštičku.
No ó ká,bílá holka...jen mi neřikej, že ses nikdy nenapila rovnou z flašky.
Nevypadáš na to.
Ale zase, to jo, jsem zakopla vo kufr - v noci.
Šla jsem na malou, pak do měkkýho - praštim se - a vona si sedí na mym pokoji...nějaká nová.
S kufrem..!
Kejvala se až dolu k linu, jakoby se tu dalo z podlahy jíst
Jí řikám:"Nějak pomoct?"
"Flašku vizoura, krávo..."
Jo, to zrovna. Tady.
Až do rána jsem nespala.
A pořád jsem si vopakovala:
Hlavně že nejsi v lochu - přitom jsem neukradla ani karbanátek...
Ale ta žízeň...
Nemůžete vědět, co je to moje žízeň.
Hřeje mě u srdce, když si vzpomenu, jak každá byla jiná.
Nestačil mi jeden bar, jedno bistro, jedny lidi....
....střik vináček bych si dala...
Ta nová chrápe.
Sestra votvírá dveře: cvičit- pak malovat hruštičku.
No ó ká,bílá holka...jen mi neřikej, že ses nikdy nenapila rovnou z flašky.
Nevypadáš na to.