Pramen tepla

Jak myšlenku polapit,
bezbřehou a bezbrannou,
dřív,
než vítr ji rozfouká.

Ten obláček naděje,
záblesk světla,
co dát mi chceš.

Své poznání, či pocity,
pravdu o lži,
a lež o pravdě,
vnitřní světlo,
ve tmě nalezené...

Tu sílu slov,
to málo, co vším jest,
a ono vše,
co prázdnotu vyplní.

Tvůj úsměv v očích tvých,
říká mi,
ne vše ve větru se rozplyne.

Zůstaň zde,
plamínku hřejivý,
chci chránit tě před větrem,
a světlu naslouchat.