Noc nestárne

Do hospod mě to táhlo vždycky,
však poslední dobou mi připadá,
řečeno hloupě a pateticky,
že pokládá mě to na záda.

Úvod se pozvolna bortí v závěr
a v příběhu přitom chybí stať,
až ve filmu mihne se poslední záběr,
budem si už jenom povídat.

O sladce nahořklém karamelu,
o lahvi rumu na svahu,
o kapkách krve na linoleu,
o posledním koňském potahu.
O tom jak pozbýt své závislosti,
a pivo na ex vysrknout,
o hrobě dětství a nevinnosti,
kam iluze, chtě nechtě
                   musí si přilehnout.

Pak na konci večera pohlaď mě po vlasech,
opři se ramenem o moje záda,
být vítězem ve všech těch pochybných zápasech
snad zdá se být nemožné
                                              a noc je tak mladá.