Vyznání

Výškou se podobáš manekýnám. Kdykoli na tě zavzpomínám, první co uvidím - nádherné oči; utopí se v nich hned ,kdo do nich skočí. Vlasy máš tmavý blond, střižené na ramena. Na první pohled zdáš se dost odměřená, náročná ke všem, i k sobě tvrdá, umíš však být i patřičně hrdá. Prudká jak sopka, výbuch či lavina, těžko mít pocit, že cosi začíná. Kdo tě blíž pozná, ten žasnout nestačí, nachází růže, kde čekal bodláčí. Že prý jsi pyšná, kdos pronesl zlehka, a přitom netušil, jak moc jsi křehká. Tolik máš citu, v tobě je bezpečí; často si říkám, že ti to nesvědčí. Jak moc se snažíš a příliš se rozdáváš, cokoli uděláš, nezištně pomáháš. Svou bolest v srdci neseš si statečně, ač tvrdí mnozí, že tváříš se netečně. Kdo si dá práci a zlehka tvou masku citlivě odkryje, nalezne krásku. Skláním se před tebou, moc si tě vážím, ačkoli vím, že marně se snažím.

---