Popořádku pozpátku

Po tmě sama na ulici

s bambulema na čepici

připomínám šaška.

Někde v dáli na silnici

motají se uličníci

lahváče maj v taškách.

Na chodníku mrtvá myš,

co překročíš a nevidíš,

že hýbe se ji packa.

Přes lupu se rozhlížíš,

jestli někde nespatříš,

co zase můžeš zpackat.

S kopečkem zmrzliny,

chceš přivolat prázdniny,

co skončily nám včera.

A ve tmě někde po nocích,

připomínáš ponocný,

co neví, co maj dělat.

Popořádku pozpátku

dokončuješ pohádku,

co číst jsi pořád chtěla.

A v náručí mi usínáš,

z života se ulíváš

dnes máš, cos vždycky chtěla.