...

Matka, hlava rodiny přišla domů z práce, odemkla dveře, zula si boty, odložila nezbytnosti a šla si pověsit kabát na věšák. Mezitím k ní přiběhl pes, kterého nikdy nechtěla, ale teď v něm hledá útočiště. Vstoupila do pracovny, pozdravila svého přítele, letmo ho políbila, zeptala se ho, jak se dnes měl a poté odešla do ložnice, kde se převlékla do teplákové soupravy. Nato se vydala do pokoje své dcery, ihned poté co bez klepání otevřela dveře, se rozkřičela ať si dcera udělá v pokoji pořádek. Dcera zvedla oči od knížky, kterou zrovna četla, pohladila psa, který k ní zrovna přiběhl, podívala se na matku a pozdravila ji. Matka ji vyčetla, že nemá být drzá, prohodila, že na ni všichni kašlou a odešla. Dcera vstala, šla zavřít dveře a pokračovala ve čtení. Asi po půl hodině vstala a uklidila v pokoji a šla ven se psem. Když se vrátila, pustila si hudbu a přemýšlela o životě, o ideálech, o rodině… Rodina! Rodina? Ne, tohle není rodina, tohle je jen něco jako rodina, pseudorodina.

Na první pohled se rodina skládá z šťastné, vyrovnané maminky, spokojeného, usměvavého „tatínka“ a hodné, rozmazlené dcery. Na druhý pohled už bylo vše jinak. Maminka vůbec nebyla vyrovnaná žena, ale depresivní, paranoidní, nedůvěřivá, nesmírně vnitřně vypjatá paní, která má pocit méněcennosti, který se snaží skrývat tím, že se neustále rozčiluje, tvoří všude napjatou atmosféru a má pocit, že ani její přítel, ani její dcera nemají právo na vlastní soukromí, které by mohlo ohrozit její takzvanou autoritu. Vytvořila si vlastní svět jedné velké pravdy, která je ale ve skutečnosti jednou velkou iluzí. Nevěří žádným argumentům o její nepravdě, naopak věří jen tomu, co vidí na první pohled, což je většinou klamné, žije ve světě předsudků, kterých se nechce vzdát (Ten, kdo má na hlavě dready, je u ní okamžitě narkoman…). Nepřipouští žádné změny v jejím životě, tím pádem odmítá i změnu prostředí, která by jí prospěla. Její přítel chodí se svými problémy spíš ke svoji nevlastní dceři, než k její mamince. Neustále přemýšlí o změně prostředí, nejraději by odcestoval i s celou rodinou (?) do jiné země, o tom však nechce matka ani slyšet. A tak se rozhoduje, jestli zůstane a bude i nadále žít tento život, anebo odcestuje sám, bez ženy, kterou miluje. Dcera prochází těžkým stadiem života. Není z těch, které vysedávají na lavičkách a probírají s kamarádkou růžové tričko té či oné dívčiny. Pohlíží na svět jinýma očima než její vrstevníci. Více než s ženským pohlavím si rozumí s pohlavím mužským. Většina jejich přátel jsou muži, obvykle starší než ona sama. Doma se setkává s odporem. Neustále od matky slýchává, že se má chovat uzpůsobile svému věku a ne si hrát na frajerku, tím věkem je myšlen její fyzický, nikoliv psychický věk.

Tento rodinný život je velice namáhavý, každý v něm něco představuje a zároveň předstírá, aniž by to měl zapotřebí. Nikdo neví nic o tom druhém, i když si myslí, že ví všechno. Jedna velká iluze. Hra. Špatná hra bez důvtipného řešení, rozuzlení, konce.

.Buď se něco radikálně změní, nebo mi nezbude, než změnit prostředí a odstěhovat se.