Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCyrano z Bergeracu a já- povídání
17. 05. 2007
3
20
4457
Autor
Milly
16.5.2007. půlnoc Cyrano z Bergeracu
Spousta krásnejch, dlouhovlasejch chlapů před divadlem......... Kdyby člověk nebyl tak nesmělej, užil by si z nich víc než jen vzdálenej pohled- vtipkuju..........
Mušketýr už nepůsobí jako dřív- jeden z nás se musel změnit....... fuuuu, chlapi..............................................
Cyrano, jeho přítel, gaskoňští kadeti......, Kristián, Roxana......, u některejch postav nevím ani jméno- nepamatuju si ho..................... stydím se.
Muselo to skončit tragicky- už od tý chvíle, kdy jsem pochopila, že jednu ženu milujou dva muži......, kteří v ní vidí svou Jedinou........... Vnímala jsem bolest obou dvou......., jednoho pro lásku, jež nepatřila jeho slovům, druhého pro cit, jenž mířil k jinému, přestože hovořil jeho ústy.......... Bolelo mě to....... v hrudi.-. pro Kristiána, jenž stál, zlomen žalem, na bitevním poli a poslouchal Roxanino vyznání, ve kterém bylo, že by ho milovala, i kdyby nebyl krásný, protože její láska patří jeho duchu- duchu, který nebyl jeho.. Stál tam zkroucený žalem a já se svíjela na sedadle...... svíralo mě to uvnitř, špatně se mi dýchalo....
A už předtím, nevím přesně, kdy, na mě dolehly myšlenky............ Mě přestal milovat právě poté, co mě spatřil...... Mohl by se do mě zamilovat z mých slov, spíš z nich....... a když mě párkrát uviděl, řekl, že to necítí......... Roxana je krásná, říkali..., a Kristián- ty oči.......... (ty třpytící se, usměvavé................)...... Je nádherný- on....... a to si vždycky připadal ošklivý..... i rodiče mu řekli, že nevypadá zvlášť hezky......... , ale já vím, že je krásný......... Roxana......... nejkrásnější na světě................ A nechce mě. Opřu se na moment o milé rameno- sakra, ne tohohle, toho bych měla milovat........ A ten krásný........, sakra, já už to necítím jako ti na pódiu..... on všechno by pro ni obětoval.. i život..... ...... není to pravda......... měla bych milovat........... nechtěla jsem už......... necítím nic k nikomu...... prázdnota...... tíživá..........¨
O přestávce touha veršovat...... a chvíli to i jde...... Jo, budu si doma pouštět nahraný verše- a pak to půjde jako po másle- ty básničky...... směju se.........
Jo, asi jsem fakt divná, když se mi dělá špatně i na divadle, říkám si........
Cyrano byl krásný chlap...... hned jsem si ho zaamilovala- od první chvíle...... Ne, vážně na vzhledu nezáleží...... Jak může být ta Roxana tak povrchní!!!
A přeci..... oba ji milovali....... A že někdo nevládne slovy jako básník, to neumenšuje hloubku citu...... (tu milostnou báseň mám doma.... nečíst!).. Přátelský polibek a pohlazení.......
Když na bitevním poli padl Kristián, začala se mi hodně svírat hruď........., a po chvíli se totéž přihodilo i s mým krkem......
Vojaci umírali a já slyšela smích diváků. Jak jen můžou být tak bezcitní?? Lidi umíraj a oni se tomu smějou!!!
Sakra, čtrnáct let chodil Cyrano za Roxanou do kláštera- a ona ho podle stylu řeči nepoznala? Věděla přece, jak mluví- proč ji za celou dobu nenapadlo, že on psal ty dopisy??
A pak si ani nevšimla jeho zranění......, když umíral, nikdo mu nepomohl.... nikdo ho nedonutil lehnout si a nepřivolal jeptišky- jen tam zlomeně stáli, klečeli- to jsem nepochopila.........................
A bojoval.... s mečem v ruce poslední boj- boj proti zradě, lži, přetvářce....... myslela jsem, že své- ale byla jiných lidí............. zvláštní to člověk- když mohl čestně o sobě prohlásit, že zemřel s čistým štítem.......
Úkladná vražda- dřevem- kdyby ho zapíchli, cítil by se šťastně?
Asi nejsem chlap, když to nechápu.........
Moc jsem závěr nevnímala- jeho bolesti jsem viděla jen clonou přes své vlastní- stažený krk a hrudník...... bojuju o vzduch a snažím se sedět klidně.......
Prý to bylo dlouhé...., nevím, konec přišel tak náhle..........
Tleskám, co mi síly stačí...... všem a naplno a snažím se soustředit na jejich tváře...... Hej, slyším se!! Bylo to...... neskutečný....... proč lidi přestávaj- v duchu na ně řvu, aby tleskali a divím se- že by se jim to nelíbilo??
Bolí to......, au.........., ne, nepřestanu, vždyť je to ještě ke všemu derniéra! Herci si to musí užít...... musí poznat z reakcí publika, jak to bylo úžasný........... Cyrano...... pochvalný pískot, křik....... i můj....... Člověk přede mnou vstal.... přidávám se a vzdávám hold......... Dostali růže.......
A moje ruce mají značně zvětšený objem......... tak horké........ zážitek z děkovačky.. musím se smát................ zvláštní euforie.........................
Paní, co seděla vedle mě, chce pustit- odvětím, že si jen seberu mikinu a batoh a taky půjdu...... Hmm....... asi pospíchá, že nemůže 10 vteřin počkat??
Spousta lidí....... já najednou sama mezi nimi..... Cítím se i krásná- ve své bleděmodře batikované sukni a krémovém tičku s tkaničkou ve výstřhu....... hlavně vlasy se mi pořád vlní................ a stejně jsem ztracená v davu sympaticky vyhlížejících lidí- já- neviditelná.... už bez okázalého smíchu z přestávky (stála jsem sama u lípy a hladila její listy....), jen se zářícíma očima...... Pozoruju Cyrana- kouří venku cigaretu, hovoří s přáteli.... poděkovat aspoň jemu za ten zážitek.... Čekám, až lidi poodstoupí, ne, ať mi neuteče! Říkám mu, že to bylo moc krásný...... děkuju...... prý bez diváků by to nebylo ono.. Cyrano mi políbil ruku! Radost................
Nikdo zmých známých není poblíž nebo nedává najevo, že by se ke mně ještě znal, tak odcházím do tmy.... zapnout modrou mikinu skoro ke krku...... Ještě, že mě nepozvali do hospody.... z nich kouzlo už opadlo, nebo ho ani nepocítili....... Pořád jsem jako v transu.... smutek za Cyrana, Kristiána, a ta bolest....... silná........ cítím ji i teď, když tohle píšu......... Co jen to ve mně je?
Že bych jako Cyrano šetřila upřímnými slovy tam, kde jsou třeba?? V lásce spíš naopak.. tam mi škodí....... jinde možná.......................... Kdyby mi tak někdo vysvětlil, proč mě to kdy kde bolí- proč to cítím teď... a asi nikdo jiný.......... Kdo by do mě mohl dohlédnut.......................
Jdu sama vlahým večerem a nechci nikoho vidět...... Jak jsem se v divadle snažila otevřít se svým pocitům............... i přes utrpení........................................ Nedívejte se na mě- chci být sama.
(a taky mohli ty buráky, co mi prodali, zabalit do veršů- třebas do Ovidia........... jako ve hře...... uvítala bych k nim trochu duševní stravy...)
Cyrano, Cyrano, jenž vládl jsi slovy- asi mi nepovíš, proč to teď bolí...
20 názorů
Od loňského února všechno co souvisí se sentimenťákama bolí. Mimochodem mají nové stránky
bez Smrčka
bez Smrčka
Lautra_Eleonora: když to byl tak silnej zážitek- to představení.., že dva díky nejsou až tak moc.. .-) (anebo je jeden za ocennění a jeden za fotku)
+ jedno opožděný avi.
no jo,no, jsi prostě hodně senzitivní...a to sebou nese radosti i strasti...
taky bych nemohla po takovým zážitku do hospody, ale oni si to třeba ti lidé zabalí s sebou na doma pak ;-), jen to na tu chvíli odloží..někteří samosebou...
trojtečky tam padnou jak ulitý...ani jsem si jich, já taky často trojtečková, nevšimla...prostě tok pocitů a myšlenek...přirozené..
škoda, že jsem to neviděla...dávej avi i na kulturní tipy ;-)
já se mračila na koníka - že napsal to co měla napsat martinez - to nebylo na tebe 
A taky je tam i víc teček za sebou než 3... 3 mi nestačí...- poskytují příliš málo prostoru...... :-)
mořský koník
20. 05. 2007
Ale v osobním pocitu se snad nelze mýlit.. Když ty tečky jsou jako odmlky v řeči asi- čím víc, tím delší odmlka.... :-)
Děkuju za názor.
nepotrebujem
20. 05. 2007
Zle? Já tečky ráda..... a bylo to takový......- různý myšlenky a pocity.. a já nějak nevěděl, jak ten tok.. a korálky v něm líp vyjádřit.
:-)