bzzz.. moucha je tvůj kamarád..

.

.

.

Srpen. Horko jako prase.
  Pětasedmdesátiletý Franta Palóček v upocených trenýrkách a povislém tílku si tak seděl v houpacím proutěném křesle na verandě své rozpadající se farmy. Z čela mu stékaly obrovské kapky potu. Za ním barák, před ním malé políčko. V jedné ruce držel galantně a s noblesou krátkou červenou startku – opravdu velice krátkou – a v druhé intelektuálně první anglický výtisk Máchova Máje. Vychutnával si stránku po stránce. Rým po rýmu. Nač číst Čecha česky, že, říkával každému, kdo se na jeho podivnou úchylku zeptal. Pokaždé, když odpovídal, nervózně si prstem přejel po okraji platinového prstýnku z Mensy. Nápadně, tak aby to viděli. Pro našeho ctihodného člena za padesátileté členství. Chytrouš. Intelektuál.
  Před hodinou se vrátil z orby pole a zaparkoval svůj stroj značky Zetor do stodoly. Oprášil si spokojeně čisté ruce, odplivl si na botu, co už, vešel do domu a usmažil si vajíčka. Chutná a dobrá, ale bylo jich moc. Sežral tolik vajec, kvůli kterým by deset slepic muselo tlačit minimálně dva týdny, a proto se, kdo by to taky neudělal, posadil na verandu a s knihou v ruce trávil jídlo i dlouhý volný čas.

  Byl zrovna asi v půlce další cigarety, když uslyšel nezaměnitelný zvuk.
  Bzzzz.
  Kolem ucha mu proletěla otravná moucha, obletěla mu hlavu a sedla si mu na druhé ucho. Zalechtalo to. Fanóš se po ní ohnal a plác! Vrazil si pořádnou facku, jen to lusko. Moucha samozřejmě stihla uletět. Zasyčel bolestí.
  Chvíli byl klid. Hynku, Viléme, Jarmilo, už jdu zase na vás!
  Prokousal se dalšími několika řádky, když v tu opět. Bzzzz. Bzzzz. Namísto jedné mouchy mu kolem hlavy létaly hned dvě. Ta potvora si zavolala posilu! Si snad myslí, že mne tady budou ocucávat sosáčkama? Nikdy! Znovu se ohnal rukou s cigaretou mezi prsty a otravný hmyz opět uhnul stranou. Tak tak, že se nespálil.
  Obě mouchy se pak posadily na stoleček vedle proutěného křesla a pozorovaly jej, přičemž olizovaly dřevěný ebenový povrch. Běžte do prdele, kdo má v takových podmínkách pracovat!, křikl a zavřel Máchův Máj. Ozvala se rána, to jak s knihou plácl o desku stolu. Na pevné vazbě zůstala jen čtyři ve vánku se třepotající křídla. Na stole zůstal zbytek, skvrna, třepotajících se nožiček.
  „Tak!“ Zvolal vítězně a nalistoval na rozečtenou stránku.
  Nestačil přečíst jediné další anglické slovíčko a už tam byl hmyz zase. Tentokrát ho ale nenavštívily mouchy. Mouchy ne. Ty měly pravděpodobně strach z literatury. Tentokrát pod houpacím křeslem proletěl obrovský sršeň, udělal pár úhybných manévrů, párkrát nad Fanóšem zakroužil a zaútočil na něj.
  Bodl překvapeného Fanóše do krku a spokojeně odletěl za královnou Much pro žold.
Fanóšovi Palóčkovi, starci alergickému na hmyzí bodnutí, zatím krk natekl tak rychle, že se nestačil dostat zpátky do domu a  přivolat si pomoc.
  Zub za zub.

.bgdfgdfg

.

.