K zázrakům

Mizím daleko .. jsem Jako-plachetnice

dítě co mě vymyslelo z kusu olše už je pryč

jsem svou paní (.. až po větru ovšem)

na nábřeží nepřeskáčeš po hřbetech labutí

tak jako stříbro rozsypané po hladině neposbíráš.

Stejně svítí cukr z bábovky

co se narodila u nás doma v neděli dopoledne

.. mít tak její karmu

líbala bych se s jahodovým džemem

a zázraky by byly rudé, sladké a samozřejmé.

V bezpečí letních kobaltových výhledů

rozpuštěná mezi jejich okny

prosáklá svými sny se válím na římse

jsou skutečnější než já sama

a voní jako sluncem rozehřátá pryskyřice.

Vyčítám si svůj osud ..

.. z jejich stínů

.. z mraků a okvětních lístků jasmínu

.. ze světla a z chuti odpolední bouřky

a z knih se stále šťastnějšími konci.