Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
omluvte ten školometskej styl, je to do školy - maturitní písemka (květen 1998)
btw dostal jsem jedničku :-)
Schválně neupravováno.
"Být fit" je v poslední době krédem celé společnosti. Každou chvíli se v televizi objeví reklama na nějakou "racionální výživu" -jídlo, po jehož snězení se snad i místo tloustnutí hubne. Nikdo již nepochybuje o tom, že je lepší sportovat, posilovat a jíst ovoce a zeleninu, než nechávat svůj organismus v nečinnosti a cpát se tučnými jídly. (I když druhá alternativa vypadá pro člověka psychicky přijatelnější, věřte tomu, že se záhy dostaví nuda a nedostatek životní energie, protože tělo se prostě hýbat POTŘEBUJE.) Ne, o tom zde nebudu mluvit, protože je to "známá vesta" a nehodlám čtenáře nudit tím, co už jistě
tísíckrát slyšel.
I když je mnoho zdravých lidí pohromadě, jejich souhrn, společnost, může mít ke zdraví na míle daleko. Nedá jistě moc práce představit si celou společnost jako jeden velký organismus: televize, rozhlas a tisk jsou smyslové orgány - oči a uši společnosti. Doly, farmy a podobně, které získávají z přírody živiny a stavební látky, můžeme přirovnat k ústům a trávícímu traktu. Parlament a vládu můžeme připodobnit k mozku (i když v případě parlamentu by to byl mozek, který většinu času spí nebo hraje karty na počítači a zbytek času se hádá sám se sebou).
Po tomto přirovnání si ale musíme přiznat, že kdyby organismus braný za obraz státu šel k lékaři, měl by na něm chudák doktor tolik práce, že by z této práce vykázanými výkony zřejmě položil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. (Pardon- zapomněl jsem, že výkonový systém již ve zdravotnictví neplatí a je nahrazen "logičtější" paušální platbou - tedy nemocnice dostane přesně tolik peněz jako minulý rok, samozřejmě bez ohledu na inflaci.)
Představme si že výše popsaný systém zdravotnictví se v naší analogii přemění na systém hojení a obnovy buněk: Organismus se zraní. Poškozené buňky by měly být nahrazeny novými, ale systém přestal dotovat hojení a tato část těla dostane paušálně stejně prostředků jako minulé čtvrtletí. Krev tekoucí z rány by se měla srazit, ale někdo vytuneloval výrobnu fibrinogenu (látky potřebné ke srážení krve), takže krev vesele teče dál. Do rány vniknou bakterie, ochranný imunitní systém s nimi chvíli začne bojovat a vyžene je z těla ven, ale potom je pozve zpátky, omluví se jim za odsun a podepíše s nimi deklaraci. Nebo si představte, že by se kožní buňky (anglicky skin cells) rozhodly, že buňky podkožního vaziva jsou méněcenné ,vyholily by si chloupky na buněčné membráně a začaly by s nimi bojovat.
Bílé krvinky imunitního systému by jen nečinně postávaly kolem, bály by se do konfliktu zasáhnout a přesvědčovaly všechny, že není možné dokázat, že je to rasově motivovaný trestný čin (však jsou to taky BÍLÉ krvinky a nikoli červené nebo snad nedej Bože ČERNÉ).
Nebo že by PRAVÁ polokoule mozku dostala z ničeho nic spoustu živin a tvrdila, že jejich zdrojem je jakýsi mrtvý Maďar, a obracela pozornost na LEVOU polokouli, jejíž představitelé odjeli jednat do Bambergu.
Také by se mohlo například stát, že by si jedno ucho koupil nějaký jiný člověk a to by pak slyšelo to, co on chce.(Pokud nevíte o čem mluvím pak vězte, že přes 50 procent českých novin je vlastněno zahraničními firmami.)
Vůbec by to byl prazvláštní organismus: většina jeho vnitřních orgánů by podlehla cizímu kapitálu a patřila by jiným lidem, nesl by šrámy způsobené svým dělením v roce 1993 na dva organismy (možná je to i dobře, protože druhou polovinu bývalého společného těla ovládla jedna jediná buňka, která chce, aby jejím zájmům a názorům byl podřízen život celého organismu). Prostě jedna nemoc vedle druhé.
Jakoby to ale popisovanému nemocnému organismu nestačilo - ani se nesnaží se uzdravit! Tvrdí, že se nic neděje, že je to dobré, že přece nemusí "jíst" lehkou sluneční energii a cpe se těžko stravitelnou ropou a nezdravým uhlím. Nesnaží se trochu více se rozběhnout po vesmíru a stále dřepí na Zemi, čili je vlastně stále v kolébce, do které se narodil.
Naděje na vyléčení nemocí a vrozených vad společnosti tu však stále ještě je. Nezapomeňte, že biologické organismy existovaly na naší Zemi již miliony a miliony let, zatímco státy jsou tu "pouhé" čtyři tisíce let. Kdo ví, jak vypadaly první pokusy jednobuněčných organismů založit si mnohobuněčný. Rozhodně to nebyl hned ze začátku zdravý tvor.
Písmák