Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proč???

05. 06. 2007
1
2
708
Autor
Semíšek

Vím, že tohle čtete a slyšíte ze všech možných stran, ale tohle je krutá skutečnost. Přišla jsem o kamaráda i o přítele....

Všechno to začalo před dvěmi lety. S nejlepší kamarádkou jsme potkali snad toho nejhezčího kluka, kterého jsem kdy viděla. Štěstím pro nás bylo, že pracoval v naší školní jídelně, a tak jsme ho každej den mohli pozorovat. Byl vážně nádhernej. Brzy se z nás stali kamarádi. Lukáš byl vždycky samá srandička a vtípek a já se do něj postupně zamilovávala. Zjistila jsem ale, že zase tak ideální není. Kouření by mi nevadilo, ale tráva mi vadila. Každej mi tvrdil, že ani přátelství nám dlouho nevydrží, že jsme každej úplně jinej, ale říkejte to zamilovaný holce… Poprosila jsem ho, aby přede mnou trávu nekouřil a on mé přání respektoval. Teda jen zpočátku. Asi po 8 měsících jsme seděli jako vždycky v parku a povídali si a bylo nám krásně. Lukáš pak vyndal z kapsy pytlík s trávou a ubalil si jointa. A pak mi ho nabídl. Řekla jsem si, že mi to nic nemůže udělat a že se má zkusit všechno. Teď vím, že to pravda není. Zkusila jsem to a pak znovu a znovu… S Lukášem jsem pak byla každej den a stále více jsme se sbližovali až jsme spolu začali chodit. Jenomže má vysněná láska, na kterou jsem tak dlouho čekala, nebyla tak krásná a něžná. S Lukášem jsem si přestala postupně rozumět a stále častěji jsme se hádali. Už jsem dál nemohla, a tak jsem náš vztah ukončila. Chtěla jsem aspoň to krásné přátelství zachránit, ale ani to nevydrželo.
Útěchu jsem hledala u kamarádek, kterým jsem dala s Lukášem za pravdu. Od začátku ho neměly rády. On však útěchu hledal někde jinde. Stále častěji jsem od kamarádů slýchala, že se někde strašně opil a že hodně experimentuje s drogama-LSD, extáze… měla jsem o něj docela strach. Dala jsem mu tedy na výběr: buď já nebo drogy. On chtěl oboje. Takhle má láska ale skončit neměla. Zabila ji marihuana… Mě to přineslo ponaučení- už se ničeho pochybnýho nikdy nedotknu!!! O Lukášovi jsem ale od té doby neslyšela. Až před pár týdny. Potkala jsem jeho nejlepšího kamaráda. Sdělil mi jednu z nejhorších věcí na světě. „Lukáš je závislej na pervitinu!!!“ byla jsem z toho docela na dně. Asi za dvě hodiny jsem ho potkala. Ten tam byl ten krásnej a upravenej kluk. Rozbrečela jsem se a nevěděla, co mám dělat. Celou dobu jsem si říkala, že by se to nemuselo stát, kdybych se s ním nerozešla. Nebo by se taky mohl stát opak a já mohla dopadnout stejně. Chtěla jsem mu aspoň pomoct, ale on o mou pomoc nestál. A to mě nejvíc mrzelo. Já mu vždycky důvěřovala a pomáhala a teď , když mou pomoc nejvíc potřeboval, jsem mu pomoct nedovedla.
Teď ani nevím, kde mu je konec a jak to s ním vůbec vypadá. Nevím ani jestli žije.
Do smrti si budu vyčítat, že jsem tenkrát nezvedla telefon a to číslo do komunity nevytočila. Třeba bych teď zase s Lukášem sedávala v parku a smála se s ním. Všechno se mění. Časy, zvyky, lidi, já, vy, ale nejvíce se změnil Lukáš. A bohužel k horšímu…
Proč jsem tohle napsala? Abych trošku ulevila svýmu svědomí a hlavně abych všechny před drogama varovala. Že to slyšíte ze všech stran? O to líp…

2 názory

Semíšek
06. 06. 2007
Dát tip
Krome citu u toho byly slzy. A ze jich bylo... Dekuju ze sis to precetla, i kdyz o drogach slysis e vsech stran... BTW:Dekuju za ty ostatni kritiky...

marrpa
05. 06. 2007
Dát tip
O drogach se slyset ze vsech stran.. ale nektery pribehy, ktery jsou napsany s citem, jesou lepsi nez kdejaky info..*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru