Písmák Šnofonius a Mordulína
ŠNOFONIUS A MORDULÍNA
Prolog:
Všichni: Slyšte, slyšte, poslouchejte.
Kluci: Na vědomost všem se dává, že dnes uvidíte strašlivou původní komédii Šnofonius a Mordulína aneb:
Ta poslední
Postavy: Marek, Míša, Lucka, Ondra, Viktor, Dealer a jeho gorila, halucinace (holky, tanečnice)
1. SCÉNA - před školou
(na scéně lavičkavedle odpadkový koš)
Marek, Míša
Lucy in the sky with diamonds
Bylo nebylo. Po marmeládovém nebi si na obláčku z povidel plulo něžné stvoření jménem Lucinka. (Na jméně vlastně ani tolik nesejde, ale někteří lidé si na jména a různá nacionále hrozně potrpí. ) Sluneční svit si pohrával s jejíma kaleidoskopickýma očima a vytvářel v nich nepřeberné množství barevných obrazců.
Smutný básník
Je to dávno. Spoustu let. Milióny vteřin a tisíce minut. Možná těch let není tolik, pár sentimentálních vzpomínek, fotky na dně krabice a pár dopisů.
O nás
Přemýšlím o nás dvou. Ne snad proto, že bych pochybovala, ale prostě jen tak. Bez důvodu. Jsem ráda, že tě znám a že je to mezi náma takový, jaký to je.
Hipík
Tehdy ho poprvé spatřila. Seděl a plakal. Utápěl se v slzách smutku. Vypadal, jako když umírá.
Svobodná
Už dlouho ji něco tížilo. Neměla ponětí, co to může být, jen si zoufale přála se toho pocitu zbavit. Přála si zase volně dýchat. Byl pátek, spousta času, a tak se rozhodla se jít na nějakou pořádnou akci.
Změna
Seděla v autě, který jelo tam, kam ona vůbec nechtěla. Neměla ani trochu zájem jet někam na chalupu, do lesa, do vesnice. Připadala si najednou odříznutá od civilizace. Žádnej telefon, žádnej internet, žádní přátelé,žádný kluby,.
Ona a On
Vjedné malinké zemi uprostřed světa, uprostřed Evropy, žili dva. On a Ona. Jeden a Jedna. Chlapec a Dívka.
Možná o víle... možná o...
Byla jednou jedna víla. Taková docela obyčejná, která by vás jistě svým úsměvem a věčně dobrou náladou udivovala. Někdo by možná řekl, že je to potrhlá cácorka, co pusu nezavře a snad je i někdy krapet netaktní a přímočará. Ale proč ne.
Letní noc
Byla krásná letní noc. Na nebi svítilo neskutečné množství hvězd, jedna jasnější než druhá. Mary ležela na voňavé trávě, dlouhé rozcuchané vlasy měla volně pohozené všude okolo, ručky založené pod hlavou. Vnímala teplou noc, těžký vzduch, vůni okolí, zvuky vycházející z trávy, klid a pohodu vznášející se všude kolem.
Přichází láska
Přichází samaNikým nepozvanáNajednouA třebaže daleko je do létaKrásná růže vykvétáI silné odzbrojíTen příboj v závojiSlova jsou zbytečnáNeplatí konečnáRána jsou jináA když se vytrácíTa růže krvácíRána jsou jináČí je to vina.
Život
Život je jako stavebnice, se kterou sis donedávna hrál. Jenom těch kostek je tak trochu více. To podle roků, co běží stále dál. Život je dítě, když narodí se s krytem.
Jsi...
Jsi a to pro mě znamená strašně mocJsi hluboký a tajemný jak svatojánská nocJsi jako černá perla ukrytá v moři na dněJsi pravá láska, co čeká právě na měJsi jako slaná krůpěj mojí slzyJsi svítání, jež začlo příliš brzyJsi první, komu jsem dát svou duši chtělaA ne jen lásku mého těla.
Co je to štěstí
Zeptej se lidí:„Co je to štěstí. “Přítel a polibektichý dům na předměstíPro Tebe láska,a že jsem Ti nablízku. Voják chce propustku napsanou na lístku. Květině postačí, když voda je průzračná.
Klíč
Někde v písečné poušti upadl klíč. Klíč od srdcí a vzájemné důvěry. Klíč, kterým jsme zavřeli do bezpečínaše touhy sny, radosti i přání. Klíček, který nám ale zavřel oči.
Vzpomínka
Vzpomínka na pár bláznů, kteří jdou. A třeba v dešti. Jdou a neví kam. Hledají a neví co.
Dva andělé
Jako dva andělé chtěli jsme být,ve vzduchu nad zemí společně žít. Jak toho dosáhnout. Jak křídla roztáhnout. Ptala jsem se stále znovaa pořád se mi nabízela ta samá slova.
Deník
Neděle 14. srpenProbudila jsem se celá zpocená. Vedle mě ležel můj manžel a já nebyla sama. Byli jsme dva.
Proč???
Všechno to začalo před dvěmi lety. S nejlepší kamarádkou jsme potkali snad toho nejhezčího kluka, kterého jsem kdy viděla. Štěstím pro nás bylo, že pracoval v naší školní jídelně, a tak jsme ho každej den mohli pozorovat. Byl vážně nádhernej.