Růže

Je mi líto,

Že nemůžeš vidět

Ten nekonečný závoj

Tak dokonalých růží,

Magický vodopád

Všech možných barev.

Cítíš jen jejich omamnou

Tesknou vůni.

Jednu ti utrhnu

A vložím ti ji do dlaně.

Pozor, má trny.

Tvá krev by jí jen ublížila.

Podívej,

Je čistě bílá.

Tak neskutečně nevinná.

Vlastně…

Ty nemůžeš…

Jsi slepý…

K čemu ti bude,

Až ti řeknu,

Že je stejně bílá,

Jako mé šaty.

Pro tebe to slovo

Nemá ani tu nejsměšnější cenu.

Nic to neznamená.

Je to jen jako říct

Mám tě rád

Pouze z čiré povinnosti,

Abys mi neublížil.

Aby tvé svědomí

Zůstalo nevinné,

Jako okvětní lístky

Toho drahokamu,

Který tak hrubě držíš v dlani.

Zřejmě netušíš,

Jak je křehká.

Stejně jako má duše.

Asi mě posloucháš

Jen proto,

Abys zůstal

Jako ten symbol.

Čistý.

Nezranil.

A přece mě mrzí,

Že ve skutečnosti nevidíš,

Že v dlani

Svíráš mě

A ten barevný vír okolo

Je celý svět,

Všechny mé pocity k tobě.

Že jsi právě zničil

Tu čistou část ve mně.

Tu,

Která viděla jen dobro.

A já se pro ten květ neohnu,

Jen abych rozžehla

Zas ten naivní úsměv

Ve tvé tváři,

Který mi řekne,

Jak moc mě máš rád

A zároveň

Vypálí další cejch

Do mé trny růži rozedrané duše.