Temná déjá vecu

Je to docela prostý Ulice už ztichly po nočním flámu Lampy svou zvědavostí střídavě zhasínaly a svítily A jen sem tam se kaluž zavlnila ve větru Dolní cíp pláště zachytil nějaké chmýří A podrážka promlouvala k další metrům chodníku Zdá se mi to? Nezdá? kdo déja vecu? Velmi soukromě si pohladím knoflík A přitáhnu si límec ke krku Fouká Oči poletují v rytmu myšlenek Tak rád bych věděl kam jdu A rád bych věděl proč tam jdu Byl jsem tu včera? Pod touhle lampou, která prolíná do růžová? Prolíná Myslím tady a teď A snad se mi to i líbí Zdá se mi to? Nezdá. Roztlučená idea padla do ztracena A pěkně si natloukla Taková je vize, temná a nepochopitelná Mívám vize, víte? Temné a nepochopitelné Procházím stínem kohosi A bojím se, že bych ho měl znát Zdá se mi to! Nezdá? Nevím, jako bezedná studna s pochybným obsahem a vůní chryzantém a čpavku. A tak jdu Za zády vzlyká meluzína a její rty vyslovily slovo Quo Všechno je mi tak trochu jasné, ale za boha nevím co. Poraď A já ti odpovím Poraď A já ti odpovím

---