Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠpuntíkovi, láska a dospělost
08. 10. 1999
1
0
2105
Autor
slavek
lístky padají ze stromu,
a kapky rosy chladivé,
v té dnešní noci mrazivé,
šeptají do hromu.
Ne vítr neslyší,
ač stromek opadal,
a sníh mu kabát dal,
slova se nepíší
A prosíš vlaštovky,
ať sebou tě odnesou.
vždyť bílá pole jsou,
umrzly dešťovky.
A vlaštovka jak v pohádce,
umrzá samou dobrotou.
přikryta bílou samotou,
malého prince, bez rádce.
Slávečku zase jedno krásné zimní přitulení, nejvíc mě oslovila poslední sloka - mám ráda malého prince, vlaštovky je mi poeticky líto, tobě přeju radost pro radost, ať se ti natřeseně vrátí od každého, komu jsi ji slovem lásky dal cizí nevyjímaje.
jééééééé, slavku, ty jeden, já si tohohle tvýho dílka všimnul až náhodou, to se mi líbí, teda počkej, už si mi měl zase volat, a nevoláš...děkuju a omlouvám se, že sem si to přečetl až dneska, když to bylo pro mě...děkuju...
Běžím pro indukční přikrývku, aby nám Slávek nezmrzl a deku a kabát a kožich a rukavice a lidskou dlaň a vlídné slovo a už nevím...snad mu to bude stačit...jistý si však nejsem...
Snad se milej Špuntík neurazí, že tu kvákám jako první..., ale nedá mi to, abych tě nepohladil, Slávku...
Takové podzimní až zimní. Já bych to ale s takovým citem napsat neuměl....pěkné