Po výbuchu

Marek se jen pomalu probíral z hlubokého bezvědomí. Hlava ho bolela jako střep a měl nepříjemný pocit, že se mu ji někdo snaží utrhnout. "Nemel tak sebou nebo ti to nikdy neobvážu," zazněl povědomý hlas. Ve chvíli, kdy si uvědomil komu ten hlas patří, byl rázem vzhůru. Celým tělem mu projel mrazivý pocit hrůzy a zároveň bezmezné vzteku a chuti zabíjet. "Ty ... TY !? Ty mě obvazuješ?" Postarší alchymista setřel pot z čela, "Jo přesně tak, asi jsem to malinko přehnal s tím černým prachem, ale oheň už hoří dobře, co myslíš?" Málem mě zabil a zajímá ho oheň. Marek si cosi pomyslel o obvzláště bolestivých způsobech smrti a pomalých jedech a pak se raději zeptal: "Kde ses naučil obvazovat ?" "Proč jsi mi přestal vykat?" "Kašlu na vykání a ptal jsem se první." "No víš, někdy mi některé pokusy nevyjdou a pak se hodí umět základy zdravotní péče." Marek zkontroloval obvázání a stav zlomené ruky a musel uznat, že pokud něco ten stařík umí, tak to je první pomoc. Začínal se zamýšlet nad tím, jak málo ho vlastně zná a taky že by si měl dávat mnohem větší pozor. "Fajn, ale teď se o nás už nemůžu postarat, budem muset najít nějaké stavení a požádat o práci." "Pracovat? Nikdy!" "Dobře, budu pracovat já," v duchu Marek děkoval bohům za jejich prozřetelnost. Představa hroutícího se statku na nebohé nicnečekající civilisty uvnitř ho poměrně děsila. "Kolik máš vlastně ještě těch ďábelských věciček?" Poprvé se mu zdálo, že viděl na tváři starce zklamání a smutek. Smrt půlky armády a likvidace věznice ho nijak nesebraly, ale nedostatek materiálu k hromadnému ničení ho nejspíš dojímal: "Bohužel už mi došly." Markovi se zdálo, že právě dostal tu nejlepší zprávu ve svém životě. Ten stařík je v léčení vážně dobrý a kdyby došli do města mohl by je tím snadno živit. Válek je plno a felčar se vždycky hodí. Z úvah o bezstarostném životě ho vytrhlo až: "Ale můžu lehce nějaké nové vyrobit." "To ať Tě ani nenapadne. To ti vážně nevadí, že jsi zlikvidoval půlku vlastní armády a málem vyhodil do luftu věznici?" "To byly politování hodné omyly.." Marek se nerad rozloučil s představami o snadném žití a začal uvažovat nad realitou. Jíst musí a on s tou rukou neuloví ani králíka. Takže jedině jít na statek. "Balíme jdeme hledat nějaké stavení." "Ale vždyť oheň už hoří." "No právě. Ten výbuch musel být široko daleko slyšet. Musíme jít jinak tady do večera máme hlídky. Teda jestli se sem vůbec někdo odváží."