Manifest

Zasadit strom a zplodit syna postavit dům – no a co pak? Hrát stokrát hrané? Pantomima! Když křídla máš leť jako pták a neptej se co na to druzí nečekej hlučné ovace smysl je skrytý v letokruzích – tak s chutí zase do práce! Svět postrádá tu sílu bytí je nade všecku pochybnost že milovat je cílem žití a prostředkem je upřímnost film vrátit zpět až na začátek kde čistě skví se plátno bílé obrazy klást – jen žádný zmatek! barevné taky rozpustilé zas všechno by se stejně stalo jako už jednou před lety a stejně by se zamotalo … snad doličné jen předměty by trochu jiné měly tváře a do žaláře SAMOTA by dveře kdysi vybourané dnes střežil anděl života tak nač si lhát nač prozrazovat když zbývá jenom jedna cesta? Nač tajit co se beztak nedá? Nač soucit kde jsou prázdná gesta? Je radost být a na ni právo a je k ní tolik možností! Kde veselo je milo hravo tam s něžností se láska předá v srdce jež sama stvořila leč tam kde bolest duše brání jako by nikdy nebyla … Hle! Svítá! Zas se ztrácí mraky a z mysli mizí nepokoj – my máme křídla spolu s ptáky vzduch zvíříme a nad oblaky kde žít je víc než vnitřní boj kde pochyby jsou srdci smetím se obejmeme do tance … a dá-li bůh tak naše děti to najdou v každé čítance …

---