Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV pozadí bunkru
Výběr: Honzyk
22. 06. 2007
4
9
2769
Autor
JeanJoche
V prázdném hrnci se topí dvě myši.
V pozadí bunkru
V prázdném hrnci se topí dvě myši.
A mouchy už začaly kroužit. Každou svou chybou jsem se blížil do věčnosti. Nožičkami hrabaly, myly si křídla plná odporné zdomácnělé čistoty. Obrovskýma očima pozorovaly, jak jsem ve svých rukách dřel obnažený úd. Vyčkávaly. Těšily se (snad víc než já). Pod rouškou halogenových světel obletovaly pokoj. Ztopořenými sosáky nahlížely do prázdných lahví, kde už nic nezbylo. Právo dopít cokoliv, i tu břečku, co na dně čekala, až ji zbořím, patřilo jen mě. Rychlým pohybem jsem se ohnal, aniž by mě to vyhodilo z rytmu. (Mouchám je to všechno jedno, jejich čas přece přijde.) „Krapet přidej,“ zařval Deimos. Potřeboval jsem se napít. Sucho v ústech, pot na čele, hořící tváře. Žízeň přicházela pomalu. Péro v ruce a lahev prázdná. Ještě trochu. Zpozorněly. Lepkavý kus spermatu dopadl na prohnívající koberec. Kdo u něj bude dřív. V místnosti zabzučelo. Hmyz se slétával na kapičky zažloutlého stříkance. Odháněl jsem je. Ale ony nechtěly přestat. Na kolenou jsem olizoval ty zbytky vlastních tekutin. Tělo se mi tetelilo blahem a Deimos civěl. Mouchy nechtěly přestat (tenhle hmyz nikdy nedá pokoj), přistávaly na loužičkách semene a oblažovaly svá chlupatá přečistá těla v mém exkrementu. Celé bílé jsem je polykal. Byť ani kapička nepřijde nazmar. Deimos řval. Chutnalo mi.
SLOVÁK: “Bez cigarety to nejde. Říkám Vám, že nejde…(a strká si žhnoucí nedopalek do své rudé smradlavé zadnice) (s blaženým uspokojením vydechuje, až se mu kouř valí prohnilými útrobami ven z krku) Ani teď to není žádný blaho. To takhle na Cejlonu jeden prasák vrznul mi tam loket až po rameno. Vykloubil si ruku. Roztahoval mi anál do olbřímích rozměrů. Smrad z něj by se dal krájet. Páchnul jak kastrovaný šimpanz. (Poznámka autora: Zápach z kastrovaných šimpanzů jest nehorázným puchem. Tuk se v jejich tělech bez dostatku sterodních hormonů z odňatých varlat hromadí a pod jejich pokožkou žlukne, což, společně s chabou šimpanzí hygienou, vytváří zápach royalisticky odporné povahy.) Ale parádně tlačil, to Vám můžu přiznat…“
(Zapaluje další a už si ji opět šněruje do doutnající prdele.)
PŘÍSEDÍCÍ chrousti s gigantickými faly (kterýma neustále šermují v cigaretovém oparu) vlažně kývají nozdrami. Svůj denní příděl už mají dávno za sebou.
SLOVÁK: „Jednou mě mrdala štěnice. Do páteře. To byl rajc. Ušoustala se k smrti, děvka. Hlava jí odpadla, ale ona pořád kmitala. Strkala ten svůj ocas mezi moje obratle a ne a ne toho nechat. Tlela mi na zádech tři týdny a furt mrdala, dokud jí neuhnil. (Poznámka autora: Štěnice totiž nedělají rozdíly mezi samcem a samicí. Každý jedinec má na svém těle několik penisů a současně i vagín. Ve stinném prostředí pořádají neuvěřitelné sexuální orgie. Na jednom jedinci kopuluje několik samců/samic a když už není žádná volná invaginace, protínají svými faly chitinovou kutikulu, kde se dá. Takovýto jedinec povětšinou umírá, ale jeho spolusouložníci stejně nepřestávají. Přežije-li, na místech penetrujícího vniku se mu vytvoří nové sexuálně použitelné pochvy.) Ještě teď mě na zádech svrbí. Doktor říkal, že mám Scheuermannovu stigmatizaci. (Poznámka autora: Scheuermannova stigmatizace je onemocnění páteře vznikající v období adolescence, někdy s rodinným výskytem. Projevuje se bolestí zad, změnami na obratlech a meziobratlových ploténkách, zejména na hrudní páteři. Může zanechat deformace obratlů a výraznější kyfózu.) Ale kecal. Strkal mi tam prsty, do zad. Nejdřív ojel sestřičku na vozíku s píchlou gumou. Pak se vystříkal na mě. Ten jeho pták mu ani neztvrdl. Oplzlý narcis s pérem jak cibulka na jaře pučícího krokusu. Chce to ještě jednu…“
(Plamen zapalovače v zažloutlých prstech zakvičí)
Lené už toho měla dost. Přála si být někde jinde. Pro dnešek stačilo. Ale co zítra. Prohlížela si zavřenými okenicemi vnější svět. V očích ji pálil zelenkavý menthol. Přesto se jí pohled ven líbil.
„Ach jak je tam krásně“
Osvěžila se Zelenou sodovkou a ulehla. Koukala na betonový strop. Pluly po něm letadla, valníky, poletuchy, korvety a smetanový chlapečci, někdy i mraky, občas prosvištěl nenechavý lelek.
Cvak.
Do myší pasti se chytila masitá činčila. Lené vstala, aby jí přišlápla krk, protože hlodavec s chlupatým ocáskem stále žil. Párkrát sebou trhla. Náhle byla tuhá. Vyprostila ji z pasti a přihodila na hnijící hromadu jí podobných.
„Už měli přijít.“
Ale nešli.
Snad se i těšila, v ohanbí ji svrbělo, ale sama nevěděla. Mohla přece být někde jinde. Ale když jí tady bylo tak krásně.
Nakonec přišli.
„Tak jak?“
„Dnes jenom pár činčil,“ opáčila.
„Žádná fretka?“
„Dnes ne.“
„A co norek?“
„Dnes ne.“
„Do zítřka by jsi se měla polepšit.“
„Pokusím se. A čím mám začít?“
„Pro začátek si stáhni kalhoty.“
Lené se nebránila. Poslušně uvolnila řemínek, odepnula knoflík, rozepnula zadrhovadlo, nechala kalhoty padnout na zem. Jako každý den stáhnula roztrhané kalhotky ke kotníkům a s roztaženýma nohama se otočila ke zdi.
Přibližovali se s typickým chrochtáním. A ona tam bez hnutí stála, jen tak, s obnaženým pozadím.
9 názorů
Romale:Co jsi t´í m chtěl říci?;)
a m Pú:Mnohokráte děkuji
Vitex: Musím Tě zklamat...už budu psát jenom takhle a o ničom jiném;)
Romale:Co jsi t´í m chtěl říci?;)
a m Pú:Mnohokráte děkuji
Vitex: Musím Tě zklamat...už budu psát jenom takhle a o ničom jiném;)
Co na to říct ? Každý má občas potřebu napsat nějakou pičovinu.. no a aspoň že to v tvém případě má docela úroveň - a dá sa při tem dobře zasmát !
:-)
* *