Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Brenda peče brownies

Výběr: Honzyk
23. 06. 2007
3
6
696
Autor
Aglája

Zkusili jste jít někdy v lodičkách po kostkami vydlážděném náměstí? Ne? Jeden pár ochotně zapůjčím...Sejdeme se na úrazovce...:o)))


Narodil jsem se v baby - boxu. Teda, tak mi to aspoň tvrdily máma s mámou. Nic si z toho nepamatuju, ale když mi jednou řekly, že byl vymalován žlutejma kytkama, došlo mi, proč mám tu děsnou fobii ze slunečnic. Jak vidim ten květinovej obraz od Van Gogha, hned v hlavě slyším hlasy, co na mě šišlaj:

„Ňu, ňu, ňu, ale kelejpat ty seš chlapecet klášnej?“

Teprve pozdějc mi kámoš Billy, co s nim chodim hrát za školu Kismájés, řek:

„Voé, tam se děti neroděj, tam se odkládaj, to dá rozum ne?“

Ty bláho, mně bylo hned divný, to boxový rozmnožování… ani pučení, ani dělení, dělat to není s kym, snad ještě hermafrodicky…ale vodkdy maj krabice pocity, že jo?

Tak to teda ne, to si ale zjistim. Jo, to já nemám rád, když se mi kecá. Letěl jsem domů a vybalil to natvrdo:

„Mami, kdo je moje pravá máma?“

„Jak to myslíš, Jimmy, kdo? Přece já,“ odpověděla překvapená Brendy, míchající v kuchyni těsto na synovy oblíbené brownies. (A je to tady, pomyslela si!)

„Hele mami, máma mi to nechce říct. Kdo je moje máma?“

„No, já jsem tvoje máma,“ odvětila nejistě Caroll, která najednou nevěděla kam s očima.

„A co tě to tak najednou popadlo?“

 

Z nich nic nedostanu, to je jasný. No, tak si pomůžu sám. Chce to zkoumat systematicky.

Jimmy se vydal ze vzorně uklizené kuchyně dýchající pečlivostí, zářící růžovým porcelánem, který vždycky nesnášel a vonící vanilkou k jedinému ostrůvku chaosu a svobody, který byl v bytě k nalezení. K jedinému prostoru, kam nedosahovala všudypřítomná ženská ruka. K místu, kde špinavé ponožky měly své místo zcela logicky pod postelí a sklípkan Edie v páchnoucím teráriu, spolu s vypsanou propiskou a propoceným tílkem z tělocviku. Ve chvíli, kdy překročil práh, pocítil neskonalou úlevu. Tady je mi dobře, pomyslil si.

Dveře dětského pokoje se zavřely a mámy pochopily, že přes ceduli na nich:

„ Keep you fu..ing steps from my fu..ing door,“ nejede vlak a nepokoušely se ani klepat.

O chvíli později už náš zvědavec gůglil na internetu a hledal v databázi bejbyboxových dětí.

…………

 
„ Co, myslíš? Máme mu to říct?“

„ Nevím, víš co říkala doktorka o jeho psychice…“

„Jenže, když se toho dopátrá sám, bude to horší.“

„ Myslíš, že to s ním švihne, když to zjistí?“

„Já ti holka nevím… A hele, už tejden  tě prosím, ať vyměníš to těsnění na záchodě. Furt jenom sedíš před plazmou a čumíš na ten samčí beach volejbal. Koupelka je každou chvíli pod vodou. Ještě mě štvi a nenavařím!“ dodává vytočená Brenda.

 ……………

 Obrazovka notebooku bliká v rytmu nabíhání nových odkazů. Záblesky a stíny, jako zrcadlová prasátka, osvětlují pokoj. A hele, pomyslí si Jimmy, tohle je zajímavý. Historie počátku Nového Matriarchátu:

 
Rok 2046 – Čína hlásí poměr pohlaví dvacet čtyři procenta žen a sedmdesát šest procent mužů. Vládní politika jednoho dítěte, pouze mužského pohlaví, do každé rodiny je úspěšná. Varování vědců o možnosti přemnožení mužů a možných následcích jsou ignorována. Tak dlouho jsou cíleně zabíjena embrya ženského pohlaví, až se podle kupících se hromad nevyžehlených košil a špinavého nádobí najednou zjišťuje, že už nemá kdo uklízet. Muži jsou nuceni přehodnotit svou nejoblíbenější větu: „To není mužská práce,“  a přetransformovat se na:

„Jistě miláčku, to víš že ten záchod rád vyleštím.“

Ženy zahajují demonstrace za povolení polygamie. V některých oblastech světa si žena - manželka drží i několik manželů. Většinou je tento model uspokojující pro všechny strany. Je ale naprosto nutné, aby manželka věnovala svou přízeň stejně tak manželovi - opraváři jako manželovi - kuchaři, či manželovi – prádelníkovi.

 Rok 2058– V důsledku posunutí rovnováhy mezi pohlavími a převahy agresivity je rozpoutána Globální Testosteronová Válka. První výstřel padl zpoza moře. Dnes se již nikdo nedozví zpoza kterého, jednotlivé státy na sebe navzájem svalují vinu. Podle neověřených pramenů došlo k celé tragické události tak, že, panu J.B. Lazymu, řezníkovi z Illinois, bouchl ucpaný výfuk jeho land - roveru těsně vedle právě procházejícího ministra obrany, pana Atacka Defence, který zde trávil svou měsíční, ničím nezaslouženou, dovolenou. Tato rána, zachycená jemnými čidly odposlouchávacího zařízení v ministrově klopě, byla mylně protivníky považována za pokyn k útoku. Tento válečný konflikt se taky někdy nazývá válkou „Tojáneonzačal.“ V konečném důsledku dochází ke ztrátě čtyřiceti procent světové mužské populace, díky použití nového typu bomby, modifikující testosteron a snižující plodnost v některých oblastech světa až na nulu.

(Odtud odborný výraz pro neaktivní spermie, odvozený od domnělého viníka konfliktu, onoho řezníka - Lazybitch)

 Rok 2060 – Čína začíná razit nový populační směr. Díky dlouholeté agresivní prosamčí politice zjišťuje, že se jim na to rození už může každá vykašlat a je nucena zavést opačnou politiku. Čínský ministerský předseda, pan Jen Sem Ťuk, se zasazuje o program „Za každé ženské embryo, do každé rodiny rýže na pět let  zdarma.“ V důsledku toho je do deseti let Čína zaplavena dívkami a rýží. Tento systém posléze v různých modifikacích zavádějí i vlády dalších států světa, kde příliš dlouho preferovali mužské pohlaví. Feminizace má prudce vzestupnou tendenci.

 Rok 2079 – 1. konference Celosvětové Vládní Ligy o nenásilí, míru a nejvhodnějším odstínu ložnicového nábytku. Delegátky se mírově fyzicky napadly a předsedkyně Broskvové Sekce, Matylda Peach, vyrazila spolu s výkřikem: „Čůzo jedna zelená!“  vice - prezidentce Hráškové Sekce, Osvaldě Green, falešné zuby. Ty se bohužel již nikdy nenašly a vrátný kongresového centra tvrdí, že po nocích cvakají po chodbách. Celý případ má dohru u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Feminu (bývalý Štrasburk) a Matylda Peach je nucena veřejně se omluvit a jako obzvlášť ponižující trest přiznat plastiku horních víček.

 Rok 2080 -  2. konference Celosvětové Vládní Ligy o přebudování zchátralých fotbalových hřišť na dětská sportoviště a boxerských ringů na paličkovací centra. Během rokování probíhají nepokoje organizované zastaralou a dnes již nefunkční fotbalovou asociací. Její funkcionáři rozložili svaz přívalem nezasloužených peněz a nájemných děv už někdy před padesáti lety a skandování několika starých kopálistů:

„ My chceme kapříky! My chceme kapříky!“ vlastně nikdo pořádně nechápe. Stejně tak přestárlí boxeři se vzepnou pouze k několika výkřikům:

„ Radši pěstí do palice než paličkovat krajky!“ Ale vzhledem k tomu, že naprostá většina jich po tisícovkách pravých háků dávno ztratila i zbytek schopnosti uvažovat, není jejich prezentace sil příliš účinná.

 Rok 2081 – 3. konference Celosvětové Vládní Ligy o přísném zákazu používání dlažebních kostek. Účastnice, demonstrující pod okny kongresového centra a mávající ulámanými podpatky, vykřikují:

„ Kostky jen do kafe!“  a požadují finanční náhradu za úrazy, způsobené zaseknutím lodiček do mezer ve dlažbě. Konference shledá jejich požadavky oprávněnými a je vypracován tzv. Asfaltový program.

(Jak se později ukazuje, ani tato varianta není k obuvi příliš šetrná. Z projevu vice - předsedkyně Komise Pro Vyšetření Negativních Následků Asfaltového Programu, madam Pevně Zafixované, uvádíme:

„Pravdou ovšem je, že nikdo nemohl předpokládat tak prudký nástup globálního oteplení. Vědci nás nevarovali, že se bude asfalt na cestách roztápět i v zimě. Obzvláště v poledních vedrech a ve státech kolem rovníku jsou mnohdy místní orgány nuceny zavést vyprošťovací pohotovost a zajistit pitný režim pro uvízlé. V některých úsecích můžete vidět ve stejnou dobu na sto metrech cesty dvacet, někdy i třicet dam, s podpatky nevratně zaraženými do naměklého asfaltu…“)

 Rok 2089 – V Pekingu je založena celosvětová Mužská Liga, bojující za práva menšin. Muži si stěžují na diskriminaci ve všech oblastech společenského, kulturního a sportovního života. Politického ne, neboť politika byla, jako hlavní mužská zábava, zrušena. Muži uvádějí, že jsou diskriminováni, protože nerodí děti a mají tak nižší společenskou hodnotu a jejich existence je snižována na funkci dárců spermatu, trubců, případně nosičů betonových dílců na stavby mateřských školek a gyncenter. Dále se cítí ukřivděni, protože ani když jsou ve vysokém stupni pivního těhotenství, nepouštějí je mladší a štíhlejší ženy v tramvaji sednou. Požadují kvóty pro účast mužů ve vedení firem a stejné platové ohodnocení jako mají ženy. Dále bojkotují potupné soutěže plodnosti, kde se mají muži jako kusy masa předvádět a prodávat svá těla. Není od věci podotknout, že členy Ligy jsou převážně hysteričtí, nevzhlední jedinci s mnoha mindráky. Motto Mužské Ligy zní:

„Na velikosti nezáleží!“ a ještě něco o kašpárkovi a divadle.

(K protestní nótě, zaslané prezidentem Mužské Ligy, panem Jábych Takyrádem, parlamentu se vyjádřila jeho předsedkyně, madam Misery Horrible, takto:

„Celá organizace Mužské Ligy se jeví směšnou. Schopný samec si přece svůj postup do vedení i tak kvalitních firem jako jsou Global Mothers Education, We Hate Men či World Bra Factory  vybojuje i bez kvót.)

 Členové Mužské Ligy očekávají příchod Mesiáše. Jejich Prorok praví, že chlapec, počatý dvěmi nezletilými při hře Bottle na školním hřišti a po narození odložený do baby-boxu, bude v den, kdy Brenda upeče brownies, z půl kila polohrubé mouky a osmi vajec, puzen nevýslovnou potřebou dobrat se odpovědi na základní otázku lidstva:

 „Co, sakra, ty baby od nás chtějí?!“ ( a pak taky: „Kdo je můj otec?“)

Až prý vyhodí svůj rodný baby-box z okna třináctého patra, třetí den po třetím úplňku v roce a  vymění těsnění na záchodě, začnou se intenzivně rodit děti mužského pohlaví a do deseti let bude rovnováha mezi pohlavími opět nastolena.

……….

 „Prosím tě, rozumíš tomu?“

„Ne,“ kroutí udiveně hlavou Brenda „nikdy jsem neviděla, že by nám chtěl doma dobrovolně s něčím pomoct. Spravil myčku, pověsil obraz a teď vyměňuje těsnění na tom debilním záchodě.“

„A nemáme na něj čekat s večeří,“ diví se Caroll „ ptal se, kdy bude úplněk a že prý jde do špitálu, prohlídnout si baby-box. No, chápeš to?...“

 ……………………………

 
Slovník pro neanglofily:

 
Kismájés – s anglického „ Kiss my ass“ – Polib mi p…

Brownies – hnědá buchta, něco jako perník

Misery Horrible - Strašná Mizérie

Lazybitch - Línámrcha

Atack Defence - Útok Obrana

Bottle – stará dobrá nemravná Flaška

We Hate Man – Nenávidíme Muže

World Bra Factory – Světová Továrna Na Výrobu Podprsenek

Global Mothers Education – Globální Vzdělávání Matek

Keep your fu..ing steps from my fu..ing door! – Drž se dál od mých dveří! (zdvořilý překlad)

 


6 názorů

Tak jsem se k to mu dostal v papírové podobě. Je to hustý Aglájo,.... a přesně my parket.Jen tak dál :-)) Tip.

johanne
26. 06. 2007
Dát tip
Jo, úsměvné, i když místy už trochu moc vypjaté :). Spontánní radosti je v tom hromada, nicméně nevyhnula jsem se tomu, abych občas nepřeskakovala. Asi není na místě chtít něco víc, ale na povídku mi to připadá málo.

Aglája
25. 06. 2007
Dát tip
Taky se mi líp čte z papíru, Ramone. A díky za trpělivost, Honzo. Psaní mě baví, nekdy se sama řežu, co mi leze zpod klávesnice. :o)

Honzyk
24. 06. 2007
Dát tip
...píšeš, Aglajo, velmi spontánně - a je z toho psaní cejtit radost....žádný "musy"....je to prposdtě tvý, a myslim, že se nepletu, radost, a ta se prostě neztratí, ta se přenese nemnevimpřesjakoudálku až k nám, a díky za to....já teda u povídek vycouvávám většinou, jsem línej je číst, ale ty dvě, co jsou tady na hlavnim hovnoseznamu, jsou vobě moc Ok...díkšec.. honzyk..***

Tak tohle si radši vytisknu,páč po prvních řádcích jsem pochopil, že to bude taky hustý :-)) a nerad čučim do monitoru.Asi jsi moje absurdní parketa! Čus

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru