Prozatím bez názvu...

To je jasný, asi ne ke všemu se to hodí:)

Ale jo, taky jsem si celou dobu z kritik něco nechávala, ale ne u věcí, se kterýma jsem tak moc spokojená, protože jsem jima vystihla sama sebe, takže u nich ta literární kritika není vůbec důležitá:)

No to máš tak:) Nemusíš bejt přece hned Seifert na to, abys mohla říct, co si myslíš a jak se připadáš i když třeba básničkou a podělit se o to, protože i to je podstatná věc, o jakou tu jde, ne?:) A hlavně pokračuj, protože ať chceš nebo nechceš, jednou z Tebe třeba Seifert bude:D A kritici ať si melou, co chtěj:) I když já si z toho někdy snažim něco urvat:)

Ona to je laciná říkanka, stejně laciná, jako byl můj pocit.

Promiň, ale připadá mi to jako laciná říkanka. Asi nejsem naladěná na stejnou vlnu.

:D Děkuju:) I kdyby mi celej písmák řekl: "Přepiš to.", pěkně bych se na to vykašlala. Jednou psala sidonia kamarádce v kritikách: je fajn, ze se snazis napsat, co citis... kazdej to tak dela... jen de o to..ziskat svuj rukopis.. kerej by byl zarovemn citelnej pro ostatni.. ale blbost.. o to vlastne taky nejde... staci, abys ze svyho dila byla spokojena ty sama.. a pokud ses.. to co pisou ostatni, ti muze bejt sumafuk... Tak jsem si ten názor strašně osvojila, protože předtím mi vůbec nedocházel a teprve teď mám ze svých básniček radost a je mi jedno, jestli se někomu líbí, protože je v nich stokrát víc ten pocit, bez kterýho psát nedokážu a kterej vlastně strašlivě moc miluju. To je to, k čemu se při čtení vlastních básniček vracívám. A přijde mi zbytečný být na písmáku, protože si to všechno můžu hodit na web a adios, když už o ty kritiky nějak nestojím... A nakonec k tomu stejně nenajdu odvahu:) Moc děkuju...

Totiž Tvých... Pardon, drzá, hrubá chyba:)

Nepřepisuj:) Tak zaprvý: Vždycky víš, že přídu já a mě se to bude líbit:) Ne, že bych byla tupoun, kterej všechno odkejvá (a ne že bych nebyla), ale mě se to prostě, nemůžu si pomoct, líbí tak, jak to je. Přsně takhle. Je to tím, že se mi něco na těch tvých verších i neverších hrozně zamlouvá:) A za druhý: Ten pocit je podstatnější a u mě on vždycky... Nebo aspoň tentokrát... Vítězí nad formou, protože vylepšováním se to možná zlepší, ale ta původnost tam se zdeformuje a to je někdy škoda a tady by určitě byla:)*

Ta ironie tam je, tak jsem se cítila, když jsem jí psala a proto ani nestojím o ty kritiky a ani ji nebudu přepisovat, ač možná ten text za to stojí, ale mě by se zkazila ta chvilka. Prostě jediná moje věc, kterou nehodlám měnit a o názory vlastně nestojím... I tak díky.

hele zaujalo mě to, ta bílá barva se tam vrací podprahově na různých místech, jakoby i slovo realita a komunita v sobě něco takovýho mohly nést - přijde mi to nedotažený, jakoby tam byla nějaká ironie, něco tam prostě vidím jakoby negujícího, na druhou stranu z toho nejsem schopnej vytáhnout nějakej postoj, nic - takže pokud sis dal pravidla hodnocení, tak je to: ne ovšem ty na tom ještě zamakáš, ten text za to stojí co?

Působí na mne rozpolcenš ten styl ani tak, ani tak.