Černý pasažér osudu

Nadmíra

Podoba na krku tvém zavěšeného kříže

připomíná mi nerozbitné mříže

tak moc chtěl bych se dostat Tvému srdci blíže

ale Ty stále srážíš mne níže

až na kolena

Děláš to kvůli své víře?

Nebo kvůli mé lásky míře,

kterou neuneseš?

Tramvaj č. 11 

Po kolejích líně se hrká

času má fůru

je zas neděle

opilec na zastávce krká

probudil se, měl noční můru

je zas neděle

Už, už na mě mrká

už ji vidím, jedenáctku, stvůru

je zas neděle

Nastupuji a slyším, jak vrká

Muzeum, pak na I.P.Pavlova vzhůru.

je zas neděle.

Černý pasažér osudu

Vše uhání pryč

do dáli

aniž jsme se nadáli

už je to fuč

milovalas mě- zdali?

myšlenko v hlavě huč.

nebudu nic dělat, nebudu

stal jsem se černým pasažérem osudu

teď se mnou konej, dělej co chceš

jsem stejně jen ve světa vlasech veš.

Poslední soud

Proč jsi konal to a zdali

dosáhl jsi čehos chtěl?

K čemu bylo Ti to pinožení

o zisk strašné snažení

přec bohatý, nebyls synu náš

ani milovaný mecenáš

Komu věnovals své city

měls-li jaké

nebo byly Tvými šeky kryty

jako všechno, také?

Synu, povím Ti, že jsi pěkný bloud

kdyžs zapomněl na poslední soud.

Teď smažit v pekle se budeš

pak na svět znovu půjdeš

a zjednáš nápavu