Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak snadno
17. 07. 2007
3
10
1458
Autor
Yentl
Zfouknul jsi mouku ze stolu,
nikdo ji neposbírá,
nebude těsto na štolu,
chlad se do kamen vtírá.
Nebudou sirky v krabičce,
žalmy z breviáře zmizí,
nikdo sedí na lavičce,
kradené prázdno nabízí.
Proč zalepovat malou ránu na noze?
To raději budu chodit bosky.
Nehledej Velký vůz na noční obloze!
Dnes odpočívá od svého vozky.
Tvé slepé oko se na mě dívá.
Neptej se, stejně bude hlad...
... protože mouka se ve větru
tak snadno zdvíhá.
10 názorů
Ve své hloubi je to opravdu smutný a přivádí to člověka k zamyšlení... nebo aspoň mě to přivedlo... *
vadí mi najednou jinej vzorec veršovej na konci... no a ten rytmus... a ,ilý mi to teda nepřijde vůbec... spíš bolavý a smutný
milá i když míří k jisté lhostejnosti...střídavá forma rýmu už se moc nevídá (snad pod vlivem jisté přilnavosti k sonetům), poslední strofa vše mění...předešlý vývoj dostává nový rozměr...rozměr apatie...kdyby se s tím těstem ještě pracovalo, nebyla by jen rozfoukaná mouka...
Nevím, jestli je to milé. Je to mile řečené, to možná jo, ale jinak mi to přijde drsný dost. Breviář bez žalmů je na nic a hlad není jen pouhé kručení v břiše... a všechno nejspíš úplně zbytečně. Anyway, děkuji moc za zastavení :o), hezký den!
Jj, ty máš asi raději drsňárny, co? Občas taky "křičím", ale dnes hladovím tiše. Učím se nebýt hysterická :o).