Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDíky
23. 07. 2007
2
4
1568
Autor
hanavka
Často přemítám v náručí prchajícíh večerů
nad smrští citů, které sami, aniž bych chtěla,
hrají mariáš s mým srdcem
Trumfy schovávají v ohybech rukávů,
které jsou přišité režnou nití
až je nemůžu vytáhnout.
Víš, chtěla bych ti říct....
Díky.
Děkuji za to, že....
se mi díváš do očí
chápeš moje chvilky
rozumíš mi, když nemluvím
obejmeš mě v chladnu
promluvíš s úsměvem
víš, co zmůže maličkost
Budu bdít při vánku tvých řas
jako labuť ve vzdušných proudech
a jednou, snad, Ti poděkuji.
4 názory
Prosím. Prosím, hlavně už nepřemýtej .. sami citi by se snad dali vysvětlit tím, že poměrně živě hrajou karty .. ale dost bylo pravopisu - režná nit a předposlední strofa .. Tip - bo je tam někde něco, co se mi líbí. ***