Tady a teď

Minulost. Přítomnost. Budoucnost. Před týdnem jsem dostala růži. Minulost. Teď krásně kvete a voní, je přítomná jako každý úder do klávesnice počítače. Za týden zvadne. Tak to jde celý náš život. Všechny nás spojuje nějaká minulost, přítomnost a všichni hledíme do budoucnosti. Minulost a vše již prožité, ať zlé či dobré, nás neopouští, je naší součástí a skrze ni můžeme užívat dne, okamžiků a všeho, co právě žijeme. Dalo by se říct, že minulost je něco mrtvého, jenže není. Je sice nevratná, ale nemůžeme zavírat oči před tím, co nás kdy potkalo, stále to působí. Vše přítomné vnímáme nejintenzivněji, neboť je to živé, aktuální a současné. Mnozí se děsí toho, co je čeká. Budoucnost může být dobrá, špatná, nebo dokonce žádná, když nás jaksi nečekaně přejede poránu auto či tramvaj. Takže čichejme k růžím, než uvadnou, užívejme dne, než jej požere nenasytná noc, čiňme tak, abychom nelitovali ... ať si jednou můžeme říct, že to všechno stálo za to.