Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSluníčko
Autor
Sidhárta
Tak fajn! Zase jedno blbý ráno. Zabuchuju za sebou dveře a ještě na ulici slyším sousedku jak kvílí na manžela, že zas přišel v noci vožralej domu. Že jí to furt baví bejt takhle aktivní po ránu. Tahle hádka neskončí dobře, cítím to v kostech. Tak co dnes
ka budu dělat? No, do školy nepudu, tam mě dneska nikdo nedostane. Už je mi fakt na nic z těch nafoukanejch hajzlíků, co si myslej, že jim patří svět a při tom nebejt jejich zazobanejch otčíků, tak už tam dávno nejsou. Věčně maj rudý nosy od toho jejich svinstva. Zajdu si do internetový kavárny a trochu si zabrousim na síti. Třeba tam bude něco zajímavýho. Mohla bych se třeba zase nabourat do systému ministerstva obrany. Prej ho kvůli mně úplně předělali, abych jim tam furt nešmejdila. Copak tam maj tak zajímavýho? Hm, a mohl by tam bejt třeba zase Robin a hodíme řeč, třeba mi prozradí nějaký jeho nový fígle jak na ten novej systém. No, zvládla bych to i bez nich, ale komunikace s tímhle člověkem mi dělá tak ňák dobře. A hele, je tu.“ Nazdar Sluníčko!”
nevím
kde na tohle oslovení přišel, ale od něj si to nechám líbit.“ Nazdar, tak kam ses zase naboural?”
“ No, čekám tady na tebe a tajně doufám , že mi pomůžeš s tím novým systémem toho ministerstva.”
“ Ó, jak ráda slyším, že taková bedna jako jsi ty potřebuje
pomoct.”“ Nerad to přiznává, ale ta tvá sličná hlavinka není vůbec k zahození.”
“ Tak to ukaž, stejně sem se na to chtěla mrknou.”
Čas běžel a my se propracovávali stále hlouběji a přicházeli na pořád podivnější věci.
“ Hele Sluníčko, začíná to tu zavánět černým obchodem se zbraněma, nezdá se ti?”
“ Jo, něco tu smrdí.Shit! Koukni na to. To je síla.”
“ Copak Sluníčko?”
“ Myslí, že jestli na nás někdo příde, tak jsme v pěkným průseru. To je seznam všech lidí, který v tom jedou.”
“ Hele Sluníčko nějak se mi to přestává líbit, jdem od toho.”
“ Ale, ale, pán má strach.”
“ Tak to teda ne, ale zejtra to bude lepší. Už musím padat domů,”
“ Hm a kolik je ?”
“Tři.”
“ No nazdar, to zas bude přednáška. Tak čau zejtra.”
Tahle cesta domů je vždycky utrpení. Žebráci a kedry kam se podíváš. A hele, sanitka před barákem. Že by sousedce ujely nervy? Já si myslela, že to nedopadne dobře, ale takhle ji zřídit nemusel. Při pohledu na sousedčinu roztříštěnou lebku na chodníku mě napadlo snad jen poblahopřát sousedovi k zaslouže
nýmu odpočinku, kterej ho teď čeká. Soucit mi byl vždycky trochu cizí.“ Čau už jsem doma.”
“ Že ty z tý školy chodíš pořád pozdějc, co děláš?”
“ Nic, hele mě není dobře z tý krve před domem, jdu si lehnout.”
“ A co večeře?”
“ Nemám hlad.”
“ No, mě je to vlastně jedno, je to tvoje zdraví.”
“ Trhni si.”
Sakra ten systém mi nedá spát. No nic. Zejtra se uvidí.dobrou noc Sluníčko. To oslovení mi nějak přirostlo k srdci. Sakra, snad sem se do něj…To se nestane. Taky bych po pár letech soužití s ním mohla dopadnou
t jako sousedka. Tyhle city jsou na nic.“ Ahoj Sluníčko. Už jsem tu asi hodinu a trochu jsem se v tom systému šťoural a přišel jsem na další zajímavý věci.”
No jo, to sem si mohla myslet, že bude tak nedočkavej a bude tady už od otevření.
“ To mě těší a na co si přišel?”
“ Asi tak tři lidi z toho ministerstva si pěkně přiživujou svý konta a čile obchodujou s našimi ruskými přáteli.”
“ Do háje, koukni co to dělá!”
“ Přišli na nás jsme v kýblu.”
“ Koukni co nám to píše. To je naposled co jste v tomhle systém
u. Ještě jednou a je po vás. Ještě, že nejsme doma. Tady na nás těžko přídou.”“ No nevím Sluníčko, koukni na toho chlapa venku. Do háje a jde sem!”
“ Rychle vylez z toho programu. Dělej! Zalez na nějak chat ať vypadáme jak malý píva za školou pařící na Internetu gamesy a ne jak piráti nabourávající se tam, kde nemaj co dělat. Tak dělej, už je tady.”
“ Ahoj parchantíci, nemáte bejt náhodou ve škole?”
“ Co je vám po tom?”
Uf, ještě že už vypad, ale ty parchantíky si mohl odpustit. Vsadím se, že má místo mozk
u sval.“ Copak Sluníčko, nějak tě to vyvedlo z míry. Snad si nemyslíš, že by ho mohlo napadnou, že dvě sedmnáctiletý děti budou tak geniální, aby zvládly tohle?”
“ Já nevím. Hele, já mám dneska dost, půl osmý ráno, to to stihnu ještě do školy. Na tohle fakt nemám žaludek.”
“ Stavíš se tu po škole?”
“ asi ne, uvidíme se zejtra.”
cesta nudná jako vždy. To sem zvědavá, kolik jich příde na hodinu našlehnutejch. Začátek měsíce, to se dává kapesný. Tak to vidím slibně. Můj odhad mě nezklamal. Hned na zastávce mě málem sejmul našlehnutej Jakub. No to zas bude den.
Tak sem to statečně přežila. Jsem fakt dost dobrá. I když Jakub měl dneska ještě dotěrnější náladu než kdy jindy. Si asi myslel, že když mě nesbalil za tem rok, tak zrovna dneska na něj změním názor. Ty drogy jsou fakt svinstvo. A hele policajti, copak se u nás zase semlelo. Á, zatýkaj souseda, asi si myslej, že z toho okna svý ženušce pomoh. To sou věci.
“ Čau mami sem doma.”
“ No to je dost že jdeš. Máš tu večeři. “
“ Dík.”
To bude zas blaf. No jo, ta nikdy nezklame. Tak dobrou.
“ Sakra co to je?Sou tři hodiny ráno, kdo mi může volat? Haló.”
“ Nazdar Sluníčko, sbal si nejdůležitější věci, na nic se mě neptej a za půl hodiny ať seš u kavárny.”
Cvak. Sakra co to má znamenat? Co si myslí? Tak fajn, stejně mě tu nic nedrží. Sbohem zahnilej baráku, sbohem vřískající matko!
“ Čau, co se děje?”
“ Jsme v průšvihu. Poved se mi geniální tah. Takže jestli máš ráda a chceš strávit nějakej ten čásek se mnou, tak máš jedinečnou šanci.”
“ No dobře, ale..”
“ Žádný ale, všechno ti vysvětlím v letadle.”
“ V letadle?”
“ Snad sis nemyslela, že na Seychely doplavem.”
“ Na Seychely? Sakra co to má znamenat?”
“ Tak Sluníčko, teď už je to v pohodě. Co takhle si založit počítačovou firmu?”
“ No fajn, ale nechceš mi něco říct?”
“ Trochu jsem provětral konta těch hajzlů. Jedno kliknutí a na našem účtu se objevila docela slušná suma. Docela bych chtěl vidět jejich obličeje až na to přídou. A nejlepší na tom je, že nás nedostanou. Asi těžko půjdou na policii a řeknou, že jim zmizel
o pár milionů z konta z kradenejch zbraní.”Sakra on asi není blbej a já ho asi… no to snad , ale jo. Já ho miluju!!!!
“ Teda s tebou se člověk nenudí.”
“ Si piš Sluníčko.”