Písmák Pomsta mezi sněhovými vločkami
Pomsta mezi sněhovými vločkami
Stála tiše u okna a pozorovala, jak se znebe snáší první vločky. Lehce dopadaly na zem a třpytily se ve svitu lampy. Za jejími zády na posteli spokojeně spal Jan. Na chvíli se otočila, na jeho tváři byl lehký úsměv.
Letmé setkání se smrtí
Letmé setkání se smrtí
Viděla jsem přicházet smrt. Nejprve se jen tak mihla kolem. Zpod kápě se zubil její obličej. Vlastně jeho obličej.
Kocovina
Kapky deště dopadaly na okenní parapet. Probudil se vposteli vedle cizí ženy a marně si snažil vzpomenout, co se večer stalo. Hlavu měl otupělou kocovinou, vpuse vyprahlo jak na Sahaře. Co je sakra dneska za den.
anonymita
Anonymita
Nedopitá sklenice
na stole válí se.
Otázka ve vzduchu visí.
Tichý šílenství
Tichý šílenství
Zaujal mě na první pohled. Měl takovej ušlechtilej výraz ve tváři, kterej se už moc nevidí, krásný svalnatý tělo vybízející ke hříchu. Tak sem si vedle něj sedla. Bylo to na mostě a byl zrovna nádhernej slunečnej den.
Chemická
Chemická
“Tak mi popište hydrataci ethinu. ”Matně si vzpomínám, že sem kdysi dávno něco takového učila. Jo, jasně, jsou to takový ty céčka a háčka sťapičkama uprostřed a když do toho přidám H2O, tak se něco stane. Můj mozek odmítá fungovat, tělo jen tak bezvládně sedí vlavici a snaží se, aby se nesesulo pod ní.
Setkání
Setkání
A tak se potkali, ONA a ON. Oba bezejmenní. Prostě si jenom tak tiše existovali. Bylo zrovna po dešti.
Zrada
Zrada
Proč jde vždycky zloba před rozumem.
Proč nejdřív nezamyslíš se.
Nemá to nic společného s umem.
Že by konec?
Že by konec.
Sem idealista,
je třeba mě zabít.
Sem pesimista,
Poslední výkřik
Hrozny hasím svoji žízeňjen prodlužuji svoji trýzeň. Jsem jak vyschlá studna bez vody,plná prachu a zapomnění.
Čekám,že se něco změní. Že příjde pohádkový dědečekna zádech ideálů ranečeka rozhodí je mezi lidi.
Bez názvu II
Co to je za podivný cit jež ovládá mé tělo.
jako by plakat se mi chtělo.
Slz však nemám nazbyt.
Kam podělo se mé racionální myšlení.
životní filozofie
Je ráno, kapky deště stékají po skle jako vnějakym skleníku. Je vůbec ráno. Jediný co vím je, že je světlo a já se před chvílí probudila. Třeba je odpoledne, nebo taky večer, vlastně je to jedno.
Sedím
SEDÍM
Sedím, sedím a koukám do nikam.
Sedím, sedím a přemýšlím,
kam vlastně vživotě pospíchám.
Zrcadlo do duše
ZRCADLO DO DUŠE
Haló lidi, já jsem tady.
Dýchám,jím, spím, prostě jsem.
Ale taky vidím, vidím ty vaše zrady.
Bez názvu
BEZ NÁZVU
Sama sedím nad propastí,
dole jen ticho a tma.
klid vmysli mé se rozhostí
Horor
Je krásná hvězdná noc,blomcám si pomalu po place sbaterkou vruce. Chce se mi hrozně spát. Tak jo, na chvilku si sednu. Pohled na hodinky mi prozradil, že mi hlídka za chvilku končí a já se budu moct vklidu zahrabat do spacáku.
Propast života
Je jeden zpodzimních ušmudlaných dní. Sedím za svým psacím stolem, před sebou hrnek skávou a jen tak se koukán z okna. Po ulicích hekticky pobíhají lidé a vypadají jako mravenci, který se snaží ukrýt před deštěm hluboko do mraveniště. Zítra vyrážím do hor.
Pojednání o životě lesa
Pro člověka pohlceného civilizací je les jen zdroj dřeva,shluk stromů, do kterého si občas dojde na houby a založí novou skládku. Upřímně řečeno, takovýchto lidí je mi líto. Protože jsou tak uspěchaní a zahledění do sebe, že se na chvilku nezastaví a nezaposlouchají se do zvuků přírody.
Pro mě je les jakési posvátné místo, Zdroj energie a inspirace.
Tak trochu jiná realita
Zasloužený odpočinek. Hlava se lehce noří do polštáře. Znáte ten pocit neskonalýho blaha, když po dlouhý úmorným dni zalezete do postele a po chvíli se dostaví i ten stav, kdy opouštíte svoje tělo, který bezvládně leží na posteli a vaše duše pluje do nekonečna. Pomalu vklouzává do jiný dimenze, kde se může stát čímkoliv chce.
Sluníčko
Tak fajn. Zase jedno blbý ráno. Zabuchuju za sebou dveře a ještě na ulici slyším sousedku jak kvílí na manžela, že zas přišel vnoci vožralej domu. Že jí to furt baví bejt takhle aktivní po ránu.