Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Natálie1

07. 08. 2007

1145

Autor

Laďa

Tak Natálie zase seděla někde úplně mimo a bylo jí jasný, že její život utíká naprosto beze smyslu někam zcela jinam, než by si právě v tuto chvíli přála. Ale copak jde, aby ubíhal tam, kam chce, když by to znamenalo minimálně rozdvojení minimálně jedné osoby? Už jí není patnáct a její úvahy se prohlubují a bohužel tíží víc a víc. Zdá se, že už přesně ví a má přesně naplánováno, jak bude žít. Sice neví, jestli to vyjde, ale něco aspoň chce. Jenže ona by chtěla víc. Chtěla by být dvakrát a nebo i třikrát. Aby mohla žít všechny ty životy, který má v hlavě a dokázala konečně být šťastná. Vybere si jeden život, ale je to málo. Vybere si ten snad nejlepší a chce být spokojená. Ale je to tak vzrušující, mít někde toho malýho červíčka, který ji popouzí a cpe ji na okamžik do toho jinýho života, kterej prohrál boj o skutečnost. Každej chce na světlo. Každý chce být skutečný. Natálie ale je hrozně naštvaná a chce být skutečná víc, než je možné. Tolik miluje toho svého nejdražšího a tolik chce být i s někým jiným, ale nějak se to nehodí do koncepce ideálního partnerského vztahu. Nebyla by nevěrná. Nikdy v životě, ale touží se chápat s těmi, kteří ji chápou. Myslím, že je úplně blbá. Ale co naplat. Jednou jí zkřížil cestu a teď tam pořád pobíhá kolem. Jednou za rok se objeví v dohledu a Natálie chce být chápána právě tím dotyčným, kterého nemá ve svém životě.