Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBitter smell ironing board
Autor
Pomerančová
Ticho a tma Pak se objeví světlý bod vprostřed plátna a ticho rozeznívá jemný zvuk... Zvuk sílí, bod se zvětšuje, zaostřuje, ukazuje se, že je to žeton do nákupního vozíku. Jak se zvětšuje, vidíme uprostřed žetonu postavu, Žeton se otáčí za zvuku cirkusového marše jako gramofonová deska a postava se rozhlíží... pak začnou ze všech stran přilétat věci, výhodná balení prášku na praní, nápojů, sušenek, palety kuřat, bedny s nápisy 3 – 1, sekačky na trávu, nafukovací delfíni a sněhuláci, umělohmotné bicí hodiny, obrovská auta na klíček ... to všechno zasypává otáčející se postavu, která se marně snaží uhýbat a krýt se.... ve chvíli kdy je věcmi už už zavalena – střih, hudba zmlkne.
Jsme na autobusové zastávce příměstského autobusu, plné mátožných odevzdaných postav, zombie, čekajících na svůj autobus. Rozmazané sídliště, rozmazané postavy, rozmazaný den... A pak se zleva objeví postava, dlouhá a ohnutá, s tmavými, obyčejně učesanými vlasy, s koženou taškou přes rameno, těžce se přibližující ke zcela konkrétnímu cíli, hekavě vzdychá a vleče se k sloupku s jízdními řády. Nabýváme pocitu, že se chystá udělat něco životně důležitého. Kamera ji sleduje. Postava dojde ke sloupku, chvíli pozoruje jedno místo na jízdním řádu, pak si povzdechne, napřímí se a se zdviženým ukazováčkem pronese:
8:22!
střih....
Na opuštěném žehlícím prkně v anonymním nezařízeném pokoji se do ruda rozžhavená žehlička propaluje limetkově zelenou halenkou...
To jsou úvodní scény nepříliš známého filmu Davida Lynche Bitter smell ironing board (1991), který se do našich kin bohužel nedostal. Filmu, zabývajícího se absurditou lidské existence mezi regály, absurdností regálu, jako členění prostoru, a absurdností hledání absurdnosti.
Film pro opravdové znalce, který chtějí něco víc než zabít čas při konzumaci popcornu. Ačkoliv sám Lynch si svého vlastního filmu příliš necení a ačkoliv je to záležitost takřka nesehnatelná, pokud budete mít to štěstí a narazíte na něj, nenechte si ho ujít. Už kvůli skvělé práci s kamerou. Příběhu plnému absurdních zvratů. A pointě, kterou vám pochopitelně neprozradím.