Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIII
Výběr: oleandr, Print
12. 08. 2007
8
6
3050
Autor
malej_blazen
(Když jsem poprve spal v hradci tu noc se mi zdálo že piju
Tu nejlepší limonádu na světě - především nádherně voněla
Druhý den jsem prochazel okolo mostu kde prodavaly květiny
a tu samou vůni jsem ucítil přesto že jsem již nespal)
persono
Je to zvláštní jet večer domů z práce
po pár hodinách a poslouchat
psí vojáky
Pozorovat blikající tváře lidí
a usmívat si sám pro sebe že jsou tak neměné
A taky si ukazovat na zářící víka heren rozházených po ulici
ze kterých nonstop čerti nevylezou
joooo kdybych nebyl kluk
brečel bych a cedil zuby skrze
pozdravy a vlastní problémy
Ostatně každej má svý problémy
Očekával jsem jakékoli omámenosti
a dostalo se mi jich nastrokrát a víc než jen navoněné
Ale co je dotek \\ pouhé další protínání
"ale hele voe ehrm..." to není žádná voda mezi tvými prsty
to je jenom neurčitej smutek
kterej v rukou nepochytáš a nespojíš
jej ani se svým vlastním obzorem
blbá persona tvých lidí
Protože co je ten tvůj pchááá smutek
šumící odezva vlastního nádechu
"mi nosily noci."
Zanotoval bych si - ale vždy jsem byl značně
nemuzikální kluk
(Běžel jsem obrovským nakupním centrem a střílel do lidí Obrovské krvácení
A matrix byl v každém i v jakékoli sobotě Oblaka nešlo zahlédnout
A ti malincí pejscí s obrovskýma zubama nás pronásledovaly zakusovaly se do lýtek
Kdekdo se smál i strýček skrblík ale ten ze záchvatu Protože přišel o celou pokladnici
Na dně zbývaly pouze kaluže vody A pak mě děda vezl autem do zatopeného města
Pořád to protahoval až jsem z něj viděl jenom kaluž ze které čouhaly baráky
Ledově studená sprcha a prošel jsem pobřeží na kterém čekala cizí matka
V rukou muchlala oblaka a povídala mi o svém dítěti
Ponořil jsem se až na dno a prohlížel si majestátné kupole baráku ještě před první
Světovou válkou Malá kostra kluka která obživla začala mi vyprávět o své mátce
Která čeká u jezera Chtel jsem jeho kosti vzít na povrch
Ale řekl mi "je mi tady lépe" Pousmál jsem se snažil se jako tolikrát odplavat do jiného života)
Tu nejlepší limonádu na světě - především nádherně voněla
Druhý den jsem prochazel okolo mostu kde prodavaly květiny
a tu samou vůni jsem ucítil přesto že jsem již nespal)
persono
Je to zvláštní jet večer domů z práce
po pár hodinách a poslouchat
psí vojáky
Pozorovat blikající tváře lidí
a usmívat si sám pro sebe že jsou tak neměné
A taky si ukazovat na zářící víka heren rozházených po ulici
ze kterých nonstop čerti nevylezou
joooo kdybych nebyl kluk
brečel bych a cedil zuby skrze
pozdravy a vlastní problémy
Ostatně každej má svý problémy
Očekával jsem jakékoli omámenosti
a dostalo se mi jich nastrokrát a víc než jen navoněné
Ale co je dotek \\ pouhé další protínání
"ale hele voe ehrm..." to není žádná voda mezi tvými prsty
to je jenom neurčitej smutek
kterej v rukou nepochytáš a nespojíš
jej ani se svým vlastním obzorem
blbá persona tvých lidí
Protože co je ten tvůj pchááá smutek
šumící odezva vlastního nádechu
"mi nosily noci."
Zanotoval bych si - ale vždy jsem byl značně
nemuzikální kluk
(Běžel jsem obrovským nakupním centrem a střílel do lidí Obrovské krvácení
A matrix byl v každém i v jakékoli sobotě Oblaka nešlo zahlédnout
A ti malincí pejscí s obrovskýma zubama nás pronásledovaly zakusovaly se do lýtek
Kdekdo se smál i strýček skrblík ale ten ze záchvatu Protože přišel o celou pokladnici
Na dně zbývaly pouze kaluže vody A pak mě děda vezl autem do zatopeného města
Pořád to protahoval až jsem z něj viděl jenom kaluž ze které čouhaly baráky
Ledově studená sprcha a prošel jsem pobřeží na kterém čekala cizí matka
V rukou muchlala oblaka a povídala mi o svém dítěti
Ponořil jsem se až na dno a prohlížel si majestátné kupole baráku ještě před první
Světovou válkou Malá kostra kluka která obživla začala mi vyprávět o své mátce
Která čeká u jezera Chtel jsem jeho kosti vzít na povrch
Ale řekl mi "je mi tady lépe" Pousmál jsem se snažil se jako tolikrát odplavat do jiného života)
6 názorů
vidiš... něco kouzelnýho chybí (?)... jsem hold již neoddělitelní
já to, řeknu... karle, nezlob se na mě, ale teda jak mi zobák narost, klobouk dolů, Karle.
je to dobrá věc, jsou tam pasáže, který mi úplně neseděly.. ale... myslim, že celkově je to dobré
Braennewyn
23. 08. 2007z_osminy_větrová
17. 08. 2007z_osminy_větrová
17. 08. 2007
jen mi vadila místy zdivočelá diakritika... je zvláštní kolik věcí se tu nese v podobným duchu... myslím svou náladou...