Úsvitová

Znovu se rozednilo
vždycky je něco proč stojí za to procitnout
vždyť šero z večera mě trochu děsí
přesto se každý z nás
rád občas do tmy schová
na chvíli
na okamžik

Jen na tmu nezvyknout si
tma je prý pro ošklivce
je vlastně milosrdná
ukrývá nevzhledné
a přikrývá tě klidem
děsím se soucitu
vylézám ze tmy na světlo
jak můra

Ač sama nezářící
mám ráda všechno třpytivé
však před zrcátky uhýbám
a vymlouvám se na marnivost
každý máme svého černého Petra

Svítá
už pokolikáté
nakonec se vždycky rozední…